Nokturno.net / tvorba / dílko

Plné srdce přece prázdné jest.
Díra v něm je velká jako vzádelnost hvězd.
Kapky krve na zem pleskají.
V rychlém sledu, ať moc nezmeškají.
Kaluž omývá mi nohy.
Hrozí, že ten pohled mě zlomí.
Že na kolena padnu plná hněvu
vůči životu, vůči němu.
Slza rudou kaluž kalí,
proč jen jsme se poznali?
Je to snad další krutá hra osudu..
já už jí hrát nebudu!
Seberu srdce a zacelím mu rány.
Vyženu ty smutné vrány.
Čekající na další ublížení.
Na takové, kterého moc není.
Utřu si černou slzu z tváře.
Usměju se, tak jak moje povaha káže.
A snad bude na pár dní dobře...
pokud zvolím další cestu životem dobře....