Nokturno.net / tvorba / dílko

Prvorozený vzteku povstaň z popela,
teď potřebovala bych tě tu docela.
Chci vybít zlost a to, co mi chybí.
Věci, které dostávám den co den do lidí.
Padnout na zem a prosit do běla,
budu dokud nepoteče krev z mého kolena.
A nejen z něj, z celého pokolení mého.
Dát vše špatné a zbavit se zlého.
Krutá moudrosti pročpak mi bráníš...
Co to schováváš a chráníš?
Já vím,nemohu mýti zlaté srdce.
To časem odnesli by a s ním i plíce.
Trnovou korunu a rány do těla.
Dostala bych to,co jsme nechtěla.
Dnešní doba je sice moderní
obejde se bez kříže a bez trní.
Pak vztek v nenávist se obrátí a
vlastní tvář se od mě odvrátí.
Z očí saze a bláto skane
já proto raději umřu než se to stane...