18.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 3030 x | vypínač
Ruce slzy roní,
vrby v řece se skloní
a já tiše zavzlykám.
Smutná moje slova
vyřčena jsou znova
a já umírám.
Nejsem asi dobrá,
hodná a smělá...
možná bych měla.
Je to můj chlad,
nebo lásky hlad,
připadám si jako mrtvola,
když sama ve tmě sedím
a myšlenky si cedím...
Jsem osamělá.
noc podzim smrt vyznání povídka sobota horor voľný verš příroda přetvářka samota strach zklamání deprese * život x momentka krev srdce .. bolest žena ... svoboda sex touha čas město pocity haiku mládí humor cesta poezie zima sen osud zoufalství naděje smutek jen tak marnost les antilistí temnota . vzpomínka beznaděj vztah emoce realita pocit láska hrůza fantasy nenávist aa horror erotika tma vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867