18.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 2537 x | vypínač
Ruce slzy roní,
vrby v řece se skloní
a já tiše zavzlykám.
Smutná moje slova
vyřčena jsou znova
a já umírám.
Nejsem asi dobrá,
hodná a smělá...
možná bych měla.
Je to můj chlad,
nebo lásky hlad,
připadám si jako mrtvola,
když sama ve tmě sedím
a myšlenky si cedím...
Jsem osamělá.
láska život sobota . naděje příroda žena antilistí * krev vyznání beznaděj sex hrůza město pocit horror nenávist emoce smrt poezie povídka noc strach tma fantasy erotika přetvářka les čas smutek zima bolest temnota x podzim aa jen tak deprese cesta svoboda srdce voľný verš osud vztahy haiku ... mládí zoufalství samota humor .. realita vzpomínka momentka pocity touha sen horor zklamání marnost vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862