18.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 3230 x | vypínač
Ruce slzy roní,
vrby v řece se skloní
a já tiše zavzlykám.
Smutná moje slova
vyřčena jsou znova
a já umírám.
Nejsem asi dobrá,
hodná a smělá...
možná bych měla.
Je to můj chlad,
nebo lásky hlad,
připadám si jako mrtvola,
když sama ve tmě sedím
a myšlenky si cedím...
Jsem osamělá.
, linkuj! 
, jagg 
touha příroda bolest osud zoufalství sen čas mládí srdce horor naděje zima marnost nenávist vztahy les cesta zklamání haiku žena emoce smutek momentka přetvářka . hrůza samota * ... láska beznaděj život noc fantasy temnota vyznání smrt vzpomínka deprese aa sex pocit podzim poezie svoboda realita .. erotika sobota povídka tma krev antilistí pocity strach jen tak voľný verš město vztah humor x horror
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867