Nokturno.net / tvorba / dílko

Zapálím svíčku
a zahledím se pozorně do plamene.
Chvíli čekám než se ustálí,
až nakonec hoří zcela nehybně.
Sleduji ten plamen,
nořím se do něho svými myšlenkami,
stávám se plamenem...

Najednou jakoby všechny potíže ustupovaly,
všechny komplikace
a starosti náhle mizí.
To všechno ten oheň...
To on to teď bez milosti pálí na prach.
Vlastně ani ten prach
po nich nezůstává.

Můj život,
mé bytí
se náhle naplňuje
nádhernou lehkostí.
Všechno je mnohem příjemnější,
vše negativní je najednou pryč.

Tak počkat - něco tu nesedí!
Jsem tohle vůbec já?
Taková lehkost
a radost
v kombinaci s mojí maličkostí...
to mi nějak nejde dohromady?!

Ne, není se čeho obávat,
určitě jsem to já...
Zcela nepochybně jsem,
ale v jiné dimenzi.
No alespoň že se to (tentokrát) povedlo...