Nokturno.net / tvorba / dílko

Sedím tu tiše v pokoji,
mé srdce po tě prahne.
Sedím a přec se nebojím,
když smrt na kliku sáhne...

Mé srdce pro tě krvácí,
ač je to všechno moje vina.
Strop se teď divně kymácí
a na zdi velká pavučina...

Vzývám tě dlouze,
velká Arachné!
Vyhov mé touze,
prosím, přijď pro mne!

Vzývám tě ještě,
krásná Arachné!
Skrz kapky deště
prosím, zabij mne!

Vzývám tě znovu,
Božská Arachné!
zatni svůj bodec,
zevnitř vysaj mne!

Bodej a saj a nepřestaň,
vše reálné, nic pro mně!
Prožívám teď svůj jinotaj,
svou agonii v hrobě...

Bodat a sát a nepřestat,
tolik se ti to zalíbilo!
Poslední jehla-protřepat,
ještě mi trochu zbylo...

Díky, ó díky, Arachné,
mé srdce štěstím plesá!
Svět točí se i beze mne
a krevní tlak už klesá!!!