Nokturno.net / tvorba / dílko

Je to už hodně dávno,
dvěře se za mnou zavřely,
zapadl klíč
a zrezivěla klika.

Jsem zatoulaná kočka,
co jen tak bloudí ulicemi
a žije bez zvláštního cíle ze dne na den...

Střežím se nevlídnosti lidí
a hlavně lidských krys,
ty reálně jsou často důstojnější...

Trávím svůj život mezi krabicemi z kartonu,
přesto však čas od času stanu někde na zápraží
a schoulím se tam do klubíčka,
co kdyby...

Občas mi někdo něco hodí
a někdy zase pustí psa.
Já tu však za tu dobu dobře znám už každou cestu,
znám každý roh a zákoutí
i oko pod plotem.

Stále,
a možná naivně si říkám,
že naděje je to poslední,
co mi kdo může vzít...
- Co když mě jednou někdo pustí přes práh
a snad si mě i oblíbí
a dá mi jméno.

Jsem zatoulaná kočka,
znám v okolí už všechny cesty,
naprosto všechny krom té svojí.
A tak tu zase jednou v dešti čekám na zápraží
a hlavou se mi honí co kdyby...