Nokturno.net / tvorba / dílko

Překrásná kytice na stole ve váze
a kůže poškrábaná od trnů.
Tolikrát jsem Ti je nosil, tolikrát...
Vím, jak máš ráda růže...

Obdivoval jsem jejich neskutečnou krásu
a vnímal jejich podmanivou vůni.
Vždy znovu čerstvá kytice do Tvých dlaní.
Chodil jsem tam, kde rostou růže...

Jejich vůně však byla čas od času trochu jiná.
Ne nepříjemná, prostě jiná...
Také barva, jen nepatrně, ruku v ruce...
Rozbíjím vázu na Tvé růže!

Za mým oknem už posedává černý havran,
tiše sedí a pozoruje mě, vyčkává...
Tak rád by ukojil svoji lačnou žízeň.
Co jedna kapka krve zmůže?

Až temná křídla vzlétnou nahoru,
možná, že pak si ještě vzpomeneš
a budeš bloudit mlhavým lesem.
Najdeš mě tam, kde vadnou růže...