Nokturno.net / tvorba / dílko

Jako růže na hrobě lásky,
krev zpřetrhala naše svazky.
Přišla ta, jenž si nevybírá,
v mé duši po ní zbyla černá díra.

Sečetla naše dny
a bylo jich tak málo,
stále si nepřestávám přát,
aby se mi to jen zdálo...

Den za dnem, ráno co ráno vstávám
a osudu se vzpouzet nepřestávám.
Neptal se a Tebe mi nelítostně vzal,
jen hořkou vzpomínku za sebou zanechal.

Odešlas mi a nedala ni sbohem,
Teď skláním se tu nad Tvým hrobem.
Srdce mě pálí jak jehla zabodnutá v kůži,
na desku z mramoru Ti dávám rudou růži.

Ta růže dělí nás teď od jednoho stolu,
už nikdy nebudeme spolu.
v duši je prázdno od svítání do svítání,
jiskřička v očích vyhasla k nepoznání...

Scházíš mi lásko…...
Scházíš víc, nežli dokážeš si představit.
Už nejsme my, jen já a Ty,
kéž dokázal bych ten čas tenkrát zastavit...