07.04.08 | Falllen, @, další tvorba | 3342 x | vypínač
Vzpomínám kočičko,
jak jsme se prvně potkali,
vzpomínám tolikrát,
jak jsme se prvně líbali.
Byl pozdní večer, zima, mráz,
na perón přijel poslední vlak,
tu chvíli před sebou vidím zas a zas,
z vagónu pomohl ti nádražák.
Mrzlo až praštilo
a přitom padal sníh,
měla jsi kotník zlámaný
a přesto v tváři tichý smích.
Tvářičky rudé jako rak,
celičká jsi se třásla,
hleděla jsi mi do očí,
tak neskutečně krásná.
Byl jsem to já, ten nádražák,
pozval tě dál na hrnek kafe,
sluplas ho, ani nevím jak,
já chtěl tě vidět zase.
To všechno je už dávno pryč,
z vlaku teď pomáhá ti někdo jiný,
odešlas, dodnes ptám se proč,
z veliké lásky zbyly jenom stíny…
strach naděje zima . momentka emoce srdce nenávist les láska antilistí vztah mládí cesta hrůza voľný verš x aa zoufalství deprese město samota přetvářka pocity ... vyznání beznaděj svoboda čas smrt žena podzim * zklamání tma jen tak horor smutek horror osud povídka sex krev touha .. poezie marnost erotika život pocit noc příroda bolest vzpomínka haiku sobota fantasy vztahy realita sen temnota humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6434
autorů: 865