Nokturno.net / tvorba / dílko

V prázdném pokoji tu sedím,
skrze zasněžené okno hledím.
Jen tiše pozoruji vločky,
sedají na sklo, jak hvězdářovy čočky.

Život bez Tebe je jako vězení,
tak aspoň pozoruji sněžení
nechávám jen tak běžet čas,
pozoruji tu bílou krásu krás...

Sedím a čekám na Tebe,
tam venku vládne tuhý mráz
a jako nejslavnější malíři,
na okno kreslí Tvůj obraz.

Vždyť všude, kam se podívám,
já vidím jenom Tebe.
Představa, že snad nejsi mou,
mě nepříjemně zebe...

A tak tu čekám dál a dál,
že snad se ještě vrátíš
a aspoň jedno jediné,
hřejivé slůvko pro mě ztratíš.

Vím, udělal jsem spoustu chyb,
ale láska znamená i odpouštět.
Nakonec, nebyl jsem v tom sám,
ač si to nechceš připouštět.

Tak zvedni mi ten telefon
a zkus mi chvíli naslouchat,
já si tu šanci zasloužím,
nenech se stále přemlouvat.

Život bez Tebe je jako vězení,
tak stále pozoruji sněžení,
nechávám běžet čas, ať si utíká,
sedím tu v pokoji, čekám a vzpomínám.