ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Kterak jsem se džbánem pro vodu chodila

31.05.08 | Falllen, @, další tvorba | 2877 x | vypínač

S odstupem času je to pro mě již uzavřená kapitola mého života, ráda bych se s vámi proto podělila o příběh jedné pitomosti studentských let. Pitomosti, která od základů změnila můj život.
Táhlo se to se mnou už prakticky od základky, už od nějakých čtrnácti let. Ano, to jsem byla ještě jak se říká pod zákonem. Myslím si, že se můžu odvážit to o sobě říct, byla jsem ta nejhezčí holka z celé naší třídy, jen stěží byste pro mě hledali konkurenci. Blondýna s modrýma očima, jemnými rysy v obličeji a uhrančivým pohledem. Štíhlý pas, pevné, dobře tvarované boky a stehna, prsa postupem času pohodové, rovněž dobře tvarované trojky. Věděla jsem to o sobě, uvědomovala jsem si to až příliš. Velice odvážné výstřihy, říkala jsem si, nemám se přece za co stydět, tak proč to neukázat. Podprsenka rozhodně nebyla nutnou součástí mého šatníku. Odhalený pupík ozdobený piercingem, no a samozřejmě kalhotky vypasované až nad džíny, to přece bylo v módě. V létě pak pochopitelně ještě co nejratší minisukně.
Kluci jen slintali a doslova mě svlékali očima, nejeden z nich při "tom" myslel zcela jistě právě na mě... Ach ano, mohla jsem mít naprosto každého, na kterého jsem jen ukázala prstem, a to bez jakékoli nadsázky. Bylo to možná jen pubertálními léty a možná taky povědomím o mém zevnějšku a s tím spojenou reakcí na něj, ale vážné, trvalé vztahy opravdu nebyly moje parketa. S jedním jsem vydržela chodit tak jeden až dva, maximálně tři týdny. Pak ho vystřídal zas někdo jiný, kdo našel tu odvahu a dokázal mě sbalit. A že jsem vybíravá byla, mohla jsem si to dovolit.
Již v té době pro mě začínaly diskotéky, na svůj věk jsem vypadala o dost starší, a tak po mě nechtěli ani občanku. Vlastně jsem ji zkraje ještě ani neměla.
Postupem času, to když už jsem chodila na střední, se stálost mých vztahů trochu stabilizovala, ale i tak se daly počítat nanejvýš na měsíce a o lásce během nich nemohla být řeč. Bylo to spíš o sexu, ten byl takové moje hobby, a časem pochopitelně také o movitosti partnera. Ani pověstná "náhodná setkání", takzvaně na jednu noc mi vpravdě nijak nečinila problémy. A když už přišel nějaký ten "úlet" i během trvalejšího vztahu, v duchu jsem jej odbyla známým sloganem "co oči nevidí, to srdce nebolí" a tím pro mě byla celá záležitost skončena. Takhle jsem si to pokaždé sama pro sebe omlouvala. Ano, vedla jsem život vpravdě bohatý, i když z pohledu dneška ne zrovna ideální.
Bylo to jednoho parného letního dne, to jsme s kámoškama zase vyrazily na diskotéku. Večer se ubíral tak, jako obvykle. Jako obvykle jsem neunikla pozornosti nejednoho návštěvníka diskotéky mužského pohlaví. Tak jako vždycky mě sjížděli pohledem odshora až dolů, někteří z nich naopak.
Když v tom tu byl on! Seděl u baru a něco tam probíral se servírkou. Udělaný a docela pohledný, mohlo mu být tak okolo třicítky, zaujal mě na první pohled. Jakmile si i on všiml, že ho pozoruji, neváhal opustit barovou stoličku a přišel za mnou. "Dáme skleničku, slečno?" Zahlaholil sebevědomě. V té době mi ještě nebylo ani osmnáct, ale byla to pro mě běžná praxe a jak již bylo zmíněno, na svůj věk jsem vypadala mnohem vyspěleji. Kluci mě zvali pokaždé a navíc zrovna tenhle vypadal k světu, takže jsem bez zaváhání svolila a posadili jsme se vedle sebe k baru. "Teď bychom si mohli jít pro změnu zatancovat, co ty na to?" Nadhodila jsem po chvíli já jemu. Tiše přikývl.
Svižnější tempo vystřídaly ploužáky a já byla jak v sedmém nebi. "Půjdeme už ven?" Vybídl mě se zřejmým záměrem přibližně kolem druhé ráno. Jeho kouzlu se prostě nedalo odolat a tak jsem bez delšího rozmyslu souhlasila. To jsem ještě nevěděla, že to bude největší chyba mého života...
Pokračovali jsme ruku v ruce směrem od budovy diskotéky dál, až do blízkého parku. Dostat se mi do kalhotek nepředstavovalo až zas takový problém, vlastně jsem to sama chtěla a popravdě to pro mě rozhodně nebylo poprvé. Tedy takhle v parku. Také já jsem se zapojila do hry a záhy na mě čekalo veliké překvapení v podobě jeho výbavy. Nadšeně jsem se pousmála, něco jsem v tu chvíli pronesla na jeho adresu, ale co to bylo už si nevzpomínám. Vnikl do mě vcelku hladce a já jen slastně zasyčela. Zprvu to bylo velice příjemné, jenže jeho vybavení bylo pro mě až příliš a tak slastné pocity záhy vystřídala bolest. Snažila jsem se mu to naznačit, ale on pokračoval stále dál. Bolest se stupňovala natolik, že po chvíli vzrušení zcela opadlo a já úplně vyschla. I přes to pokračoval dál. Snažila jsem se ho odstrčit, bránila jsem se, ale nebylo to nic platné. To už jsem věděla, že je opravdu zle... Pokusila jsem se křičet: "Přestaň! To bolí, strašně to bolí!!!" Načež mi vrazil pořádnou facku. "Drž hubu ty krávo!" Osopil se na mě. Znovu jsem zkusila volat o pomoc, na to už reagoval ránou pěstí. I potom jsem ještě sebrala síly na obranu. Načež následovaly další rány, znovu a znovu a pak......, pak už jsem se probudila až v nemocnici.
Kámošce bylo naštěstí divné, že se až příliš dlouho nevracím zpět a protože mě tak trochu znala, věděla přesně kam zamířit. Našla mě tam ležet na zemi. Zbitou, nahou a v bezvědomí a tak okamžitě přivolala pomoc. Skoro jsem se při prvním pohledu do zrcadla nepoznala, tolik mě zřídil, ale to bylo v tu chvíli to nejmenší. Rány na těle byly ve srovnání s těmi psychickými zanedbatelné... Byl to otřesný, šokující zážitek, stále se mi to přehrávalo před očima, nemohla jsem se z toho dostat a to ani po roce intenzivní psychoterapie. Trvalo několik let, než jsem to alespoň částečně smazala z povědomí a byla schopná navazovat bližší kontakty s příslušníky opačného pohlaví.
Jeho pak dopadli na základě svědectví servírky, s kterou se tenkrát bavil u baru. Znala ho jako stálého návštěvníka diskotéky. Jenom díky ní ho dopadli a dostal šest let za znásilnění a ublížení na zdraví. I to výraznou měrou přispělo ke zlepšení mé psychiky, ten pocit zadostiučinění...
Dávala jsem si to za vinu sama sobě a popravdě to tak vlastně bylo, říkala jsem si o to. Zásadním způsobem to změnilo můj postoj k milostným vztahům a k životu jako takovému vůbec. Vlastně to změnilo i mě samotnou.
V současné době už mám svoji vlastní rodinu a žiju šťastným a spořádaným životem. Mám milujícího manžela a našeho vztahu si vážím nadevše. Kdybych tak mohla ten čas kdysi od samého začátku vrátit, kdyby...


 Přidat komentář 




› Online 4


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2019 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14751
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6309
autorů: 860