Nokturno.net / tvorba / dílko

V závoji tmy blikají prosebně,
jedno se zhasne a druhé rozžehne.
Okna paneláků!

V pátém poschodí, kam oči upírám,
naproti výklenku dveře tvé otvírám.
A říkám: „Miluji Tě!“

Stojíme takoví, jací jsme narostli,
vzpomínkou na lásku hluboce prorostlí.
Bez obalu!

Probdělé noci v činžovním bytě,
šeptám ti do vlasů toužebné: „Chci Tě!“
V okně paneláku!

Sto roků samoty se stejnými večery,
v každém tom očičku s kapičkou nevěry.
Za oknem paneláku.