28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3864 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
vztahy zima noc pocity osud voľný verš láska smrt zklamání sobota marnost cesta sen ... smutek svoboda město samota podzim žena příroda poezie emoce . přetvářka strach jen tak sex haiku tma pocit momentka naděje erotika les beznaděj .. život horror bolest vztah krev vzpomínka nenávist touha srdce zoufalství horor antilistí humor čas * povídka realita vyznání deprese mládí hrůza fantasy aa temnota x
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6474
autorů: 867