28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3628 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
pocity srdce emoce haiku les přetvářka zima noc deprese samota vztah momentka sobota pocit x . strach krev marnost cesta erotika naděje osud tma touha sen horor smrt podzim ... život bolest žena .. hrůza smutek poezie aa temnota antilistí fantasy humor láska vztahy zklamání * jen tak mládí čas zoufalství sex nenávist povídka svoboda horror vzpomínka příroda vyznání voľný verš realita beznaděj město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6428
autorů: 864