28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3783 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
beznaděj vyznání * cesta ... vzpomínka pocit humor fantasy město x mládí láska bolest strach srdce antilistí deprese sex povídka život pocity jen tak erotika horror hrůza naděje realita zima nenávist les temnota touha aa samota poezie . emoce smutek vztah smrt přetvářka sen tma krev marnost osud příroda momentka čas žena svoboda voľný verš zklamání podzim noc sobota horor haiku zoufalství vztahy ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866