28.12.05 | Kuřátko, @, další tvorba | 3568 x | vypínač
LIstí zas padá,
do náruče země,
touha se zvedá,
tam uvnitř ve mně.
Cítím, jak srdce,
ten dutý sval,
bouchá mi lehce,
když jsi mě zval.
Do ráje snů
a místa zvláštností,
kde nevíš kolik dnů,
tvář krčí se radostí.
Spoutáni provazy,
co říká se jim láska,
před zrakem mám obrazy,
co značí toť otázka.
Ptám se ptám
a ty ses otočil,
já nevim kudy kam,
zas někam si odbočil.
Sama teď tápu,
lesnim porostem,
život nechápu,
tak kdy z něj vyrostem?!
život voľný verš poezie mládí jen tak vyznání smrt * čas smutek bolest emoce samota krev vztahy pocit povídka město hrůza marnost beznaděj pocity láska zima příroda noc zklamání nenávist aa žena antilistí fantasy haiku zoufalství tma touha cesta naděje srdce momentka osud temnota podzim .. horor realita humor x ... strach les . sex sobota přetvářka sen vzpomínka deprese horror svoboda vztah erotika
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6424
autorů: 864