Nokturno.net / tvorba / dílko

Zde jsou křídla anděla přibitá,
Jehož sláva je patetická,
Minulost je dávno rozbitá
A přítomnost je tak syntetická.

Ten nářek, co vydala,
Byl nářek umírajícího dítěte,
Milost dávno rozdala,
Dá se přirovnat k osudu jehněte.

Auto se prudce řítí do zuřící vody,
Stopy vyjetých kol jsou hluboké,
Rozbitá přední světla jsou body,
Malé, ale přesto vysoké.

Krvavé sny se stávají realitou,
Kterou nelze už zastavit,
Rovná s kyselinou vylitou,
Nechat se jenom tak roztavit.

Tisíce jizev a bolesti,
Vytrhnout se je marná snaha,
Tvá duše upadá do lsti,
Ukončení blaha…