Nokturno.net / tvorba / dílko

Meluzína smutně kvílí,
Šelest křídel smrti vlaje,
Vítr ze severu značně sílí,
Osud karty rozhraje.

Bereš si společnici,
Její hlavičku upálíš v ohni,
Začínáš tím svou štvanici,
Své prokletí navždy zohni!

Do plic kouř potahuješ,
Který omámí tvé smysly,
Lanka smrti si tím natahuješ,
Tvé podvědomí řve nesmysly.

Každou hodinu, každou vteřinu,
Tvá chuť na ní stoupá,
Doplnit svou nikotinovou hladinu,
Hnis ucpává tepny jako trubky ropa.

Dehet slepí živé tkáně,
A už jim nedovoluje se roztáhnouti,
Oxid uhelnatý kolísá v hladině,
Nechme to do konce dotáhnouti.