31.01.11 | Labyrinth Girl, @, další tvorba | 2526 x | vypínač
Vyrůstali jsme spolu,
od malička jsem tě chránil,
vše ubíhalo tak pomalu,
až jeden okamžik vše přizabil.
Náhle se zrodila,
jako záblesk Luny,
na dlouho nás rozdělila,
stékají po ní naše slzy.
Rozbíhám se prudce,
vím ,co mám dělat,
narážím do zdi trpce,
až se beton začal rozpadat.
Ruce sedřené do krve,
bolest plně ignoruji,
má zlost vyvrcholí teprve,
v boření bariéry pokračuji.
Náhle spatřil jsem tě,
mého mladšího bratra,
poprvé do dlaní vzlykat tě,
smál jsem se z patra.
Náraz tvé hlavy o hruď mou,
mi dech z plic vyrazil,
má duše zahrála strunou,
svůj strach navždy porazil.
Nahnul jsem hlavu k tvému uchu,
věděli jsem ,že to uznáme,
zašeptal jsem pouze tvému sluchu,
"Vždy se opět setkáme!..."
město osud vzpomínka . emoce mládí žena nenávist noc x temnota srdce vztah humor beznaděj krev momentka zklamání aa pocit horror deprese tma smutek fantasy les povídka jen tak * poezie zoufalství pocity touha život láska realita marnost přetvářka voľný verš hrůza příroda bolest erotika haiku smrt sex čas naděje samota ... podzim vztahy svoboda strach antilistí sen cesta zima vyznání horor .. sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866