31.01.11 | Labyrinth Girl, @, další tvorba | 2494 x | vypínač
Vyrůstali jsme spolu,
od malička jsem tě chránil,
vše ubíhalo tak pomalu,
až jeden okamžik vše přizabil.
Náhle se zrodila,
jako záblesk Luny,
na dlouho nás rozdělila,
stékají po ní naše slzy.
Rozbíhám se prudce,
vím ,co mám dělat,
narážím do zdi trpce,
až se beton začal rozpadat.
Ruce sedřené do krve,
bolest plně ignoruji,
má zlost vyvrcholí teprve,
v boření bariéry pokračuji.
Náhle spatřil jsem tě,
mého mladšího bratra,
poprvé do dlaní vzlykat tě,
smál jsem se z patra.
Náraz tvé hlavy o hruď mou,
mi dech z plic vyrazil,
má duše zahrála strunou,
svůj strach navždy porazil.
Nahnul jsem hlavu k tvému uchu,
věděli jsem ,že to uznáme,
zašeptal jsem pouze tvému sluchu,
"Vždy se opět setkáme!..."
voľný verš bolest povídka antilistí . žena pocity ... tma zoufalství aa emoce horor vztah cesta čas nenávist les zima hrůza naděje realita smrt vyznání vzpomínka haiku sobota strach krev noc láska horror smutek svoboda zklamání vztahy poezie srdce erotika město * fantasy podzim pocit x momentka sen humor osud přetvářka touha mládí .. jen tak deprese sex temnota příroda samota beznaděj život marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866