31.01.11 | Labyrinth Girl, @, další tvorba | 2645 x | vypínač
Vyrůstali jsme spolu,
od malička jsem tě chránil,
vše ubíhalo tak pomalu,
až jeden okamžik vše přizabil.
Náhle se zrodila,
jako záblesk Luny,
na dlouho nás rozdělila,
stékají po ní naše slzy.
Rozbíhám se prudce,
vím ,co mám dělat,
narážím do zdi trpce,
až se beton začal rozpadat.
Ruce sedřené do krve,
bolest plně ignoruji,
má zlost vyvrcholí teprve,
v boření bariéry pokračuji.
Náhle spatřil jsem tě,
mého mladšího bratra,
poprvé do dlaní vzlykat tě,
smál jsem se z patra.
Náraz tvé hlavy o hruď mou,
mi dech z plic vyrazil,
má duše zahrála strunou,
svůj strach navždy porazil.
Nahnul jsem hlavu k tvému uchu,
věděli jsem ,že to uznáme,
zašeptal jsem pouze tvému sluchu,
"Vždy se opět setkáme!..."
cesta touha vztah bolest vztahy hrůza poezie deprese horor tma momentka vzpomínka x příroda ... život srdce naděje horror krev emoce samota voľný verš noc humor realita fantasy čas erotika vyznání smrt sex temnota povídka sobota žena mládí svoboda osud haiku strach jen tak sen láska .. pocity podzim aa přetvářka beznaděj pocit . smutek zoufalství zklamání antilistí marnost nenávist les město zima *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867