Nokturno.net / tvorba / dílko

Teprve k  ránu ustal déšť.
Ještě pár kapek po oknech sklouzlo.
Na prahu stojíš, lásku chceš vnést
do křehkých snů mých. Spala jsem tak dlouho !

Vrcholky hor, s  korunou zlatou,
nad nimi křídla – vznešený to let .
Po cestě jdeme. Tou stezkou starou.
A  láska nás provází. Náš utajený svět !

Cestou srn něžných a jelenů krásných,
spolu jdem´ ránem, hluboce smíření.
Nevinné hladiny studánek lesních,
zrcadlí obzory, co nejsou k v idění.

Tvůj otec pokosí, můj zase sklidí.
Na stole chléb a víno vonící.
Přijdeme k  nim. Ať spolu nás vidí !
Sedneme ke stolu. V  prosté světnici.






Tuto báseň jsem psala jako automatický text. Je to meditační báseň ve smyslu advaitu.