09.04.07 | Irena, @, další tvorba | 1643 x | vypínač
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoši sebelásky.
Ňadra ještě pevná,
někdo je opustil.
Nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody,
stojí žena, co ví,
že je nahá.
srdce marnost hrůza pocity smrt x zoufalství svoboda voľný verš sobota realita strach podzim bolest * fantasy samota sen noc beznaděj tma osud nenávist temnota . ... vztahy smutek krev mládí erotika poezie aa antilistí příroda deprese čas pocit vztah horor .. touha jen tak sex emoce cesta naděje haiku láska povídka vyznání město les zklamání horror zima vzpomínka humor přetvářka momentka žena život
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866