Nokturno.net / tvorba / dílko

Voníš jako slunečnice
ráno se na mě
nádherně usměješ

z  modrého hrnečku
stoupaj páry kávy
ještě v  posteli
si šluknu z  Djarumky
chce se mi ležet a kouřit

z  dlouhých kubánských slunečnicových
polí na nás mává
táta rastaman

asi mi něco vtipného
vyprávíš a krásně
rozhazuješ rukama
úsměv ti kazí
slunečnicové semínko
mezi zubama

k  snídani budeme mít zase
zmrzlý čokoládový baňky
a spoustu milování

i  svítání
zpívá žlutooranžově
od všech těch slunečnic
na peřině a na
polštáři

měním se v  primitiva
když jsem
šťastná