Nokturno.net / tvorba / dílko

kolem a kolem je dálka
a smrdi to tu šprtama
a snaživkama v bílých svetrech

jak dubová palice jsem
černočerná
od uhlíků z tvýho pekla

kde je moje létající duše
přibitá na kříži tvých hříchů
neví jestli se vzpírat
nebo přijmout sladký úděl:
být nahá
a bát se každé nové vteřiny

klečí opřená o špinavou hajzlovou stěnu,
sjetá,
zblblá tvýma polodredama
omámená rohama a
upírskýma zubama

natři mi stehna
černou čokoládou a pak ji
olízej abys mě vysyvobodil
aspoň napár vteřin -

sedím na černém freudovském
sofa
vedle psycholožky s černýma
nehtama a temným úsměvem
vyhrne si sukni a s černýma podpatkama
vysoko zdviženýma nad obzor
se chce lesbit
celkem mě to vzrušuje -
a pak mě nechá -
nahlodanou
smažící se ve své vlastní šťávě
a zmaluje mi oči
tlustou černou linkou
a jak tam sedím,
rozkročená,
nahá,
jen s černě orámovanýma očima -
vezme ta mrcha
černý cannon a
začne mě fotit
je mi zima na zadek
a to mě vzrušuje ještě víc -

poblila bych
ty naškrobený palice
i lahvovou tabuli
a nalakované kaštanové vlasy přede mnou

kyselý obrýlený ksicht vedle v lavici
zkopu do krychličky -

„navrhněte si vlastní náhrobek“
snaží se
oteplený inženýr architekt
bohužel
vypsala mi černá fixa

musím se jít vysp®at
už je mi dobře, paní doktorko

do třídy místo mě
vstoupila
černá víla

25/10/06