10.01.07 | Silwin, @, další tvorba | 1879 x | vypínač
Pršelo, to nebe plakalo,
kanula voda – to možná pro štěstí…
…a my tam stáli, zmáčeni slzami,
naposled chytnul‚s mi zápěstí.
Ruce měl‘s teplé, hladíš mi dlaně,
děkuji bohu, děkuji za ně.
Teď se se mnou točí svět,
otáčíš se a mizíš v dáli.
Nejde být spolu, vrátit se zpět,
jsou boje a války, ale my je nevyhráli.
Odcházíš z mého života, mizíš do tmy,
a tam, co's stál, zbyly jen kaluže.
Jsi láskou zhrzený…
Začneme od nuly, ty bez ženy a já bez muže!
příroda bolest erotika .. emoce žena deprese strach přetvářka smrt čas realita podzim pocit osud život momentka touha poezie jen tak mládí srdce ... fantasy hrůza smutek horor povídka . zima krev vztah sen cesta beznaděj marnost les láska vyznání zklamání samota horror zoufalství naděje noc tma sex svoboda x vztahy humor aa haiku * sobota temnota nenávist antilistí vzpomínka pocity voľný verš město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867