21.11.05 | Daniela Kristen, @, další tvorba | 1318 x | vypínač
Jeden za druhým dnové si umírají
Zraky tisíceré k nebi se upínají
Avšak – jakým právem to?
Kdo z nás chápe to?
Jako kdyby nebe ve své kráse snad
Skrývalo ve svém jícnu štědrý hrad…
Vězte hladoví vy, nakrmiti vás nejde,
Jak přišel hlad, tak zas odejde.
Leč zůstane tu cosi v koutech,
Jen račte blíž, to vy – a v poutech!
, linkuj! 
, jagg 
temnota nenávist marnost bolest aa haiku osud sex zoufalství strach smutek krev cesta x pocity zklamání srdce sen ... jen tak noc erotika povídka vyznání žena antilistí horor * čas .. touha hrůza momentka emoce vztah sobota voľný verš vztahy tma samota přetvářka zima beznaděj realita život horror mládí pocit naděje smrt humor vzpomínka město podzim láska deprese . fantasy poezie svoboda příroda les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867