Nokturno.net / tvorba / dílko

Země ve stínu slunce leží.
A temný hrad je jejím středem.
Jen vlky slyšíš výt.
V oněch místech čas se zastavil.
A do duše ti dávno pocit vpad,
Že sám tu nejsi.
Nadechni se – již znáš, co cítíš v nozdrách svých.
Ten pach je horké slastné krve proud.
Však nechtěj víc, než smíš si vzít.
I ty bys mohl utonout.
Cos dýchá ti již na záda.
Otoč se a zapomeň.
Neb pravda dlící v srdci tvém, tě dostihla!
Nyní,
probuzen však spící,
stojíš tu ač vrávoráš.
Hledej bratry, sestry své.
Nalezneš-li?