Nokturno.net / tvorba / dílko

Následující text jsou moje myšlenky - tak jak jsem je nejlíp dokázal popsat. Vycházejí ze skutečné události, kterou jsem jen nedávno přežil..
.
.
.
Vše, co mně trápí, napíšu do básně a tím vše končí. Opět se uzavřu do sebe a tvářím se jak je to všechno ohromně v pořádku. Ale ono není; a já to někde v koutku své duše cítím; a chci se vzepřít; Bohům, osudu, svýmu přesvědčení. A pak opět zapadnu do těch lží; a onen človíček, topící se v těch lžích, jakoby se utopil...

Jsi mým světlem v temnotách, jsi vševidoucími zraky mojí slepoty, jsi mojí nadějí. Pouhá tvá přítomnost ze mne dělá jiného člověka. Vím, moje slova jsou otravným jedem a musí tě dovádět k šílenství, chtěl bych se za ně omluvit; za to, jak pořád žvaním a žvaním. Tyhle kecy jsou ovšem tím jediným, co drží naše procházky ne mlčenlivé. Jsou vším, co zmírňuje moji bolest; když jsem s tebou. Vidím tvoje touhy, tvoje potřeby, tvoje přání a vím, že ty vidíš ty moje. Chceš mně změnit a já chci změnit tebe. Ne. My se potřebujeme doplnit, jeden druhého. Já jsem tvoje chybějící část a ty ta moje.

Sedím mezi stromy, píšu tyhle řádky, které snad někdo jednou přečte a pochopí, co se snažím říct, a kolem mne proudí život a já jsem pouhý přihližející. Dnes jsem poznal nového člověka. Sebe. Chci žít. Ale už ne víc sám...

Už se nechci opět uzavřít, už nechci nic dál předstírat. Odmítám! Odmítám!

Říkáš mi, že mne máš ráda (to mi nikdo z mých přátel neřekl do očí) a já nechci dál skrývat svý city, nechci se vykroucet a říkám – “i já tě mám rád“. Ve skutečnosti chci toho říct ale mnohem víc. A pojednou nemůžu. Nemůžu ti rozbít tvůj život, nemůžu se do něj tak tvrdě nabourat.. Ale ty to ze mne dostáváš, taháš ze mne moje přiznání; oba zmlkneme.
A já pak cítím, že jsme si o něco bližší a že náš vztah nabývá nových, zatím neprozkoumaných rozměrů. Už ani přátelé, ale nejspíš už nikdy ani milenci. A i když mi je smutně, nemůžu neříct, že cítím také radost. To, co se zrodilo je nové, je to nevinné; čisté. A vím, že to něco znamená mnohem víc, než-li kdy dosáhnou přátelé, milenci, partneři. Pevně tě obejmu a zahřívám tvé tělo a žádám Bohy, ať tahle chvilka nikdy neskončí.
Ne. Nikdy tě nebudu moct políbit, nikdy si tě neodvedu do lože, nikdy s tebou nebudu moct sdílet spojení tělesných a psychických něžností. Přesto vím, že jsme dosáhli mnohem víc.