Nokturno.net / tvorba / dílko

Bylo to dnes,
byly jsme venku
a já jsem se cítil hrozně fajn..
s tebou..
Tys´ poulila oči -
ty svý velký, bělostný oči
a házela po mně úsměvy -
po kterých nevím,
zda-li ještě žiji na Zemi,
nebo snad jsem
se ocitnul v ráji..
A já jsem snil svůj sen
a nedbal skutečnosti,
že ty ne..
Pak jsme si povídaly -
vždyť víš, tak různě,
a pohledy upíraly
někam do neznáma,
kde se každýmu z nás
svíjeli obrazy budoucna..
Byla to dokonalá chvíle
a já jsem chtěl být
blíž k tobě,
přivinout tě, cítit
tlukot tvýho srdce..
Ledová sprcha..
A víš, vždycky
jsem ti přál abys byla
šťastná,
dokonce i teď -
když mi sevřelo všechny
vnitřnosti a sen se rozplynul
v nenávratnu,
a já mněl pocit,
že naděje mně opustila
i teď jsem ti dál přál..
Nechci utěšovat, nepotřebuji
soucit,
jen věz, že mně to bolí -
i když si za vše můžu sám..
Nelituji se, nepotřebuji
se vypovídat a
NECHCI se poučit..
Přimněla jsi mě přemýšlet,
celou cestou domů
a dokonce i teď,
když píšu řádek za řádkem;
čeho jsem dosáhl, kdo
jsem a jak půjdu dál..
Ono to nakonec přejde
a možná mi osud dopřeje
žít a snít dál - s tebou.