Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak vyřkni svůj soud -
ty jediná máš tu moc...

V stínu starých stromů
vidím prochazet se
dívku sličnější
nežli křídla motýlů.

Vilu křehkou
luna stříbrem zalije;
tvoji tvář - tvoje oči
zatřpytí se -
jak dva chladné plamínky
v nekončící temnotě..

Já šašek chtěl pohlédnout
do tvých dvou studánek...
"Hlupáku! Troufalče!
Drzej blázne!
Nesmíš - copak nevidíš?
Nezáří pro tebe..."

Jsi plamen co nepálí,
no dotknout se tě nelze..
Ne...teď už ne..
Pozdě je na lásku -
ta už je v hrobě...

Tady tou básní ti nabízím
co kdysi upíral jsem ti -
co víc můžu ti dát?
Jsem jenom blázen;
o mnohém jsem kdysi snil
a city své v nitru kryl..
Snad odpustíš
když budu se kát...

Tak vyřkni svůj soud -
ty jediná máš tu moc:
Brát i dávat,
nenávidět i milovat...