Nokturno.net / tvorba / dílko

The Three Worlds/The Mind of the Stone

„Yuche žil od nepaměti na světě sám.Ve společnosti koroptví,divokýchkrocanů, opic a cvrčků samojediný pozoroval,jak země stárne,a díky jim sidomyslel,že svět žije a život je čas a čas že umírá.“

Jak Tikunové osídlili Zemi,Vyprávění kmene Tikuna,Ninigo a stvořenísvěta,přeložil Oldřich Kašpar


Daleko za hranicií Salorovou,bude jednou místo,které nikdo nenavštíví,nebje bude vyplňovat pouze čirá,všepožírající mlhovina.Ta bude pozůstatkem říše,kterou si jednou zbuduje jeden muž.

Stalo se to,že veliký Veleron Archiadhames,byl sesadilNelerenrenreho­,uvěznil jej do skleněné koule v nitru poslední anejvětší z hvězd,jejíž jméno je Aysknainaa a jež září temným světlem nakonci vesmíru.
Stalo se však,že tudy po tisíciletích prolouvala loď ,směřujícík nádhernému Voyachai-tehdy však vyšlehla z povrchu mrtvého sluncekometa a narazila do stěny lodě,jíž roztavila a jejíž posídku zahubila.Taktoproplouvala loď neskonalé věky skrze vesmírné pláně, než dosáhla svéhoněkdejšího cíle,země Voyachai-tehdy však již nežil jediný muž či žena čidítě,krom jediného,jehož jméno bylo Amri.A on denně sledoval,jak slábne apožíral jen výhonky a listí a hrozil se dne, kdy zemře,neb tehdy již nebudenikdo na světě Zázraků a jeho věčné ticho neporuší jediný zvuk,jediný dech,jenvítr bude čeřit umírající traviny a hladiny mrtvých oceánů a přesypávat píseknespočetných pouští-tehdy,konečně,po nekonečných věcích nastane opět mír.On všakse děsil toho a snažil se,aby žil co nejdéle,neboť nebylo,co by ho zabilo,jenjeho vlastní chybou mohl skončit život posledního člověka na Voyachai.Tehdynebylo tedy na zemi zvuků,i on dávno odvykl slyšet,neb nebylo co byslyšel,jedině déšť,jež občas bušil do vyprahlé krajiny a jež vyživovalv jeho zahradě posledních několik rostlin,které,kromě trávy,na Voyachaiještě zůstaly.V noci nemýval Amri sny,neb neměl o čem snít , přestovšak byl jednoho dne vyrušen ze sna pocitem,jež se bál zformulovat,neb mupřipadal naprosto šílený-měl pocit,že jej někdo sleduje.Když však pohlédl napodlahu svého domu,uzřel blátivé stopy,mnohem větší,než zanechával on,jak vedlydo i vně z jeho domu-i vydal se,pln šílených snů,za těmistopami-a po chvíli v dálce spatřil muže,jak utíká směremk lesu-nevěděl a nechápal,neb si byl jist,že je poslední.Přesto se však zamužem rozběhl,ale dřív než dokázal rozeznat slova,jež ten muž počal pojednouvykřikovat směrem k nebesům (a tak po celých desetiletích nechal zaznítlidský hlas,neb Amri nemluvil),přeťala jeho pohled hrouda červeného ,sálajícíhokovu,jež dopadla do půly cesty mezi ním a mužem a odhodila Amriho na zem.Když sepostavil,muže nikde neviděl,zato zde zpozoroval ohromnou hromadu oceli,dávnorozpadlé,až na část,jež podivn splynula s jakýmsi rozpáleným kamenem váhyněkolika mužů.Když se nakonec Amri odvážil blíž,zjistil,že z nitra kamenek němu promlouvá jakýsi hlas,jež však zůstával naprosto hluchý k jehochabým pokusům o rozlmuvu a tehdy tedy Amri pochopil,že se nejednáo nic jiného,než o pouhou ozvěnu jiné,
nepředstavitelně obrovské mysly.A promlouvala ona myslk němu,aniž by věděla,že promlouvá a prohlašovala věci,jež byly dávnozapomenuty,
objasňovala příčiny a provopočátky věcí,jež lidé z Voyachaie kdysichabě ovládly,ale nyní se jejich vědomí rozpadlo na prach i se všemi jejichknihami o tom pojednávajícími.Ale mysl kamene nepromlouvala vědou starýchvěků, nýbrž samotnou esencí,jež provždy unikla jakémukoliv vysvětlení av jejím světle bylo osvětleno vše,na co nedokázala ona věda přijít zaveškerá tisíciletí.
Tehdy pochopil Amri všechny vztahy mezi živým a neživým,skutečným a„neskutečným“,“ži­votem“ a „smrtí“-a pochopil bláhovost svéhozármutku.Ihned se vydal na cestu,získat vše potřebné.Trvalo celé roky,nežsehnal,z čehož mohl vyrobit to,co potřeboval-na rozdíl od učených všakvěděl co má stvořit a tak stvořil vždy a bezchybně.A brzy se stalo,ževše,co bylo stvořeno za tisíce let pokusů,on stvořil za pouhédesetiletí.A me­zitím využíval tajemství tepla z nitra kamene,ježmu,jak mu prozradila mysl,mohlo prodloužit život téměř nekonečně.
A skutečně tak bylo třeba,neb nebyl ani v půli svéhosnažení.Především uschoval semena rostlin ze své zahrady a to způbem,díky němužby mohli překonat i tisíc let.Bylo nutné je uschovat,na později.

Pomalu ale jistě vytvářel věci,jež nikdy nebyly ani vybájeny omezenýmimozky lidí Voyachaie-mozky,omezenými časem-neb to byla komodita,jíž se mohl Amripouze smát,neb zář kamene jej činila v pravdě Věčným.

Konečně bylo hotovo,to,co bylo potřeba.Vsadil tedy kámen do nitra oválnékonsturkce o délce několika metrů a nechal ji vznést do míst mezi hvězdami.
Tam počal,po kusech,sestavovat ze zbytků starých světů světy nové,až kolemsvého „srdce“,kamene vnitru,shromáždil to množství,které potřeboval a siloukamene pak ustanovil trojsvětí.To poté svými způsoby zalidnil,nejprve lidmiv prvotním stádiu,jak se naučil je izolovat z vlastní tkáně,na druhémsvětě pak lidmi stejného vývoje,k jakému dospěl on sám a třetí svět,svůjdomov,nechal neosídlen.Ze semen,jež uschoval,vypěstoval mnohé a ty vysadil naobou světech, třetí však ponechal,neb chtěl,aby zde svět život sám znovustvořil.

Prvnímu světu pak poskytl jen málo vědění,lidem druhého ale,v omezenémíře, téměř kompletní výtah z vlastníchpoznatků.A če­kal,pozorujíce oba světy zvláštním skleněnýmokem.Voyachai však nepozoroval,neb nechtěl ten svět v ničem rušit,ač by tobylo v jeho moci a moc se k tomu musel přemáhat.

Lidé prvního světa dobývali pomalu své znalosti v potu tváře,kdežtolidé druhého je měli odnepaměti a o nic se nestarali.Nepo­koušeli seani navzájem navštívit,síla,jež držeal trojsvětí pohromadě,tomunedovolovala.A po celou tu dobu seděl Amri v ocelovém srdci anaslouchal litaniím,jež k němu pronášela mysl kamene.Když už cítil,že sejeho věk nachýlil tak,že již ani kámen jej nebude moci dlouhoprodlužovat,prom­luvil svou myslí ke třem světům a prohlásil,že brzy jižnebude moci žít a proto chce ještě uzřít ,který ze světů dosáhl vyššíblaženosti,svět ,kde se vědění po staletí nabývali,v tom,kde již odpradávnabylo,či tam,kam ani jednou nenahlédl a kde nechal životu čas,aby se sám znovunastolil.A když z žádného světa nepřícházela odpověď,namířil svůjdalekohled poprvé na Voyachai a uzřel tam pouze oheň,jež pomalu stoupalk nebesům a jež po několika chvílích zasáhl nitro a spálil život Amriho napopel.A jelikož nebylo,kdo by napravil vychílení srdce všechny tři světypočali se přibližovat ke kameni a svou tíhou na něj tlačili tak dlouho,dokudpovrch jeho neodkryl nitro,z něhož stále sálala nepřeberná fontánavědomostí a to vypustilo všechnu sílu svou a nerozprášilo všechny tři světyi se vším životem,jež byl na jeho povrchu.Chemická reakce,vzniklá mezizbytky jednotlivých světů pak dala povstat mlhovině,jež rozežere všechnu tkáň avšechen uhlík a nenechá uniknout ani jediné molekule,živé,či mrtvé.