01.05.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1490 x | vypínač
Kostel se sedmi rezervacemi
Jsou mnohé kostely a chrámy-jedny jsou
malé,skromné,s improvizovanou výzdobou a jen jednou nebo dvěma
ozdobama,jež mají vůbec nějakou hodnotu.
A pak obří,monumentální katedrály s přeplácanými,obřími
freskami v nadlidské a nadživotní velikosti,někdy vkusné,jindy naopak.
Slouží zde mírní faráři i fanatičtí biskupové,osvícenci
i dogmatici.
Ale je jeden kostel,který je jiný.
Je to místo,kde hodiny nejsou hodinami a kde den není dnem.Kde jsou věci
,jež by žádný kostel na zemi nikdy nepřijal za své.
Toto místo je Kostel Snů.
Nalézá se v okamžiku poslední vteřiny dne,kdy není již den,ale je už
noc a přece ještě nebyl prvý pochován.
Nijak se do něj nevstupuje,ostatně i přes množství věcí uvnitř je
jedno,co nemá:vchod.Každý,kdo sem zavítá se zde prostě vyskytne.Není
příchodu, protože není odchodu a naopak.
Někdy jsou zde dlaždice,jindy ne.Ale když jsou,tak vždy něco zobrazují:
Když se na ně člověk,jež leží na zemi dívá detailně,uzří nepřeberné
množství ornamentů,jež vystupují z kamene neurčité barvy,křivého a špatně
vytvarovaného.Ikdyž tento ornament zobrazuje jednu věc,jsou v ní jasně
vidět mnohé další,z nichž se skládá.A v nich další.A další.Každá
dlaždice má jiný ornament a každý ornament má jedinečné,nenapodobené a
nenapodobitelné pod-ornamenty a ty své stejně unikátní pod-pod
ornamenty….….…etcetera….….….….….etcetera….….….
.
Dlaždice kryjí celou podlahu (když zde jsou) a nejvíce člověka přitahují a
vábí ty,jež se nalézají pod lavicemi,či sochami a jež nikdy nespatříme,
jakkoliv by jsme se snažili.
Když se člověk postaví,vzbudivše se ze všeobjímajícího údivu vůči své
současné situaci,zjistí,že ornamenty jednotlivých dlaždic se spojují a nakonec
si uvědomíme,že tvoří,že musí tvořit jednotný,celistvý obraz,jež nám bude navždy
unikat.A teprve teď na nás opravdu dolehne jeho nedosažitelnost.
Jsou zde většinou lavice.Někdy jsou železné,někdy kamenné,někdy
z vodíku a někdy z vody.Nikdy na nich nikdo nesedí.
Někdy jsou jich stovky,někdy jen jedna.A přesto vždy tvoří
geometrické řady a seskupení.Člověka brzy cosi přinutí mezi nimi projít,jakýsi
neslyšný pach a nepocititelný zvuk.Vede vás dál,až k oltáři (uvědomujete si
to,ač nevíte kde jste,ani proč ani jak,tak vždy víte,že jste veden k oltáři
a že to ani jinak být nemůže).
Oltář je jediné,co je vždy stejné-jde o vysoké seskupení tisíců
miniaturních věží zmenčených paláců a katedrál,jež jsou spolu v křivých
úhlech,jež daleko přesahují čtyřista,pět set i tisíc stupňů.
V každé z věži je nespočet oken a lze jimi zahlédnout vzdálené
odlesky událostí,jež se nikdy nestaly.
Oltář sám je tak obrovský,že zabírá plochu tisíce katedrál a přesto je
vtěstnán do této sice velké,ale rozhodně konečné kaple.Jeho vrchol se ztrácí
u neviděné stěny,která je právě proto tolik reálná,že ji nikdo nikdy
nespatřil.
U oltáře je sedm
putlů-červený,modrý,zelený,žlutý,šedý,černý a bílý.Na každém je
vyryto jméno a vypadalo to,jako by to byly zvláštní rezervace pro nejváženější
ze všech hostů.A ti se dostavují jen výjmečně.
V celé faře není jediný farář.I kdyby jste jej hledali celá
staletí,stejně by jste nikoho nenalezli,ikdyž cítíte jeho žhnoucí oči na vašem
krku.Sleduje vás a vy s tím nic nenaděláte.
Mnohokráte zde lidé bloudí a neví co učinit.Jiní se modlí.Nebo se
pokoušejí,ale když vidí oltář,ihned jim dojde trivialita jejich konání a
přestanou,snažíc se udržet dekór před neznámým katechetou.
Někteří ale pochopí a pohlédnou směrem nahoru.A zde spatří sochy.
Vždy je jich mnoho.Někdy jsou to lidé a někdy ne.Ale jedno jsou vždy:
pravda.Jsou přesné zpodobnění toho,čím pozorovatel kdy byl a kdy bude.
Bez příkrasy.Na nich jsou provedeny všechny úchylky a znetvoření,jež kdy
byly vlastní jejich duši.Sta a sta rukou,chlopně a měchýře vně těla,hnidy,
hnis a místa,kde se páteře kříží a spojují.A vždy,po pochopení
bezbřehé odpudivosti toho všeho přijde poznání že to jsme my.A s hlubokým,
duširvoucím křikem se lidé (a jiní) budí z Kostela,(neb nikdo nesní sen
o Kostele,ale Kostel sám),s vidinou vlastní
opovrženíhodnosti,ale jen málo z nich si dokáže tuto myšlenku,větší
než oni sami,uchovat.
A pro ty případy jsou v kostele zvláštní místa,kde sedí jejich
rezervanti (jež již dopředu ví a proto se vždy včas dostaví) a sledují to,co se
stane s člověkem,když nezapomene.
strach naděje temnota srdce * pocity vztahy přetvářka fantasy nenávist život svoboda x erotika zima krev zklamání horor emoce sen čas vyznání vzpomínka hrůza noc mládí samota láska smutek žena vztah cesta povídka haiku zoufalství les .. marnost humor smrt osud touha voľný verš sobota realita pocit antilistí sex beznaděj . příroda podzim momentka horror město aa poezie tma deprese bolest jen tak ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867