Nokturno.net / tvorba / dílko

Dnes třeba vezli na autě s odpadky
vyhozenou figurínu v šatech.
Byly jí zatíženy pytle.

Jindy zas prší a voda teče žlábky,
obživou nejdelšího německého slova.
Teče žlábky a tu a tam se přelije
přes špínu bez postavy.

Prší-li, šílí síly v rmutném dole.
Hole s křídly hází staré známé odešlé,
slézá kůže, do údolí hadi, štíři.

Magdaléna češe perly sviním,
viní víno v vynalézavosti vinylu.
Měkce či tvrdě, durman či molybden.

V Medině sedí se na hadřích z vola.
Lenin líně káře, které kolo upadá.
Do patra šplhají býci v plavkách
ostrova z atomu

A komu, ne-li nízkým mravům,
poděkuji za slast bez slzí?
Soužení mouřenína troubícího v kouři
aut zaumně pohroužených.

Štěstí šlapané. Pane, sítí chyť
tu svoloč čolčí s čírem z svic.
Co víc, než bežbozné hleď!

Kdož jsú boží bojovníci? Spící v nitru
v hoře své se utápějící,
v kamnech, kamenech, dech všech.

Mokro v podzemí skryté vylézá jen
potají
oklikou přes ráj s jablky bez strimu.

Hadice jazyčné nastaví, nás taví.
Baví více, cení nitra, tralala.
lado, si mi redo? Burkina faso.