Nokturno.net / tvorba / dílko

Omítka opadá z hranatých věží,
závory zarostou kopřivovím,
z radosti, že jsme zde dovedli přežít
boříme pomníky zažitých hrůz,
ostnaté dráty jsou smotány v keřích,
z archivů vychází nakřivo dým,
za těžkou zástěnou zamčených dveří
hladoví odkazy na rudou Rus.

Zbraně se uloží v depositáři,
zrezaví stožáry chránivší chlív,
z vládnoucí vrstvy jsou jen bosí lháři,
děravě dutí jak Moravský kras,
svobodné víno se do sudů stáčí,
zas je v něm pravda, jak bývala dřív,
v kolečku mocných však bohužel stačí
převléci kabáty a začít zas.