Nokturno.net / tvorba / dílko

Z lesů
Ách.. lesk zurčí v listech, zpěv - křik, krásný a plný. Mezi kmeny cesta, strácí se pod příkrovy větvoví. Ticho.
A po té cestě kráčím. Ptáci už zase zpívají. Přichází jaro. A já, Gaspar - Gaspar da very - pán noci přicházím ve dne. Těžké jsou teď dny. Na cestě potkávám, sem tam, duši bloudící. Prohodíme pár slov. Ale tahle cesta je prázdná. Celá v jehličí, klopýtám o kořeny.
Jaro voní.
Jen tři dny, tři chudé dny... Jdu stezkou mezi stromy. Dnes ne tam, ale zpátky.
Stromy řídnou, kol cesty luka, měkká čerstvá tráva, drobná jehňátka vesele skotačí za plůtky, v dáli se nebe jasní v nadcházející den. Stezky se schází, tak jako potoky z hor, do velkých řek a tak kráčím teď korytem řeky vstříc moři cest, kamenům, blátem, dráty přetínají nebe, šednoucí nebe.
První domy, šedivé, jakoby prázdné, pak ulice, ulice - plné a špinavé.
První lidé. Je otrhaný, ruce od práce. Kleje u dveří, odplivne si a zabouchne. A další, další a další, všichni s taškami, utíkají ulicí tam a tady...
Půjdu tou změtí a na její konec, pak schoulím se v koutě jednoho příbytku a z lesů... Z lesů jen obrazy.