Nokturno.net / tvorba / dílko

Pereme se s věkem,
už nejsme malé děti.
Občas to končí brekem
a přátelé jsou jenom smetí,

které nám život přihrál do cesty,
smějem‘ se s nimi i plní neštěstí.

Člověk nemůže být prý pořád veselý,
nevíme totiž, jak chutná zlatá skýva,
to všechno je daň za to, že jsme dospělí
a na cestě od dětství se nenávratně stmívá.

Občas bychom chtěli vrátit zpátky čas,
probudit to dítě, co dřímá v každém z nás.

Vyrazit jen tak ven
a bezstarostně si hrát,
naplno prožít den,
ze snů postavit hrad.

Je to už dlouho, co nevěříme na pohádky,
občas lžeme a hledáme různé zkratky.

Spoustu věcí děláme horší, než vlastně je,
ale stačí jen problémy hodit za hlavu,
potom to bude život a ne galeje
a zažijeme zase tu dětskou zábavu.