12.05.07 | Silwin, @, další tvorba | 1578 x | vypínač
Člověk si myslí, že sebe zná,
než přijde zpráva z cizích úst:
Já nejsem hodná, já jsem ta zlá
a když mě zasadí, zas budu šikmo růst.
Rozbíjím lidská srdce jako by byla sklo
a ty prý neslepí už nikdo víc…
Jenom vy jste mé vlastní zrcadlo
a vidíte jak můj rub, tak i líc.
Ten, kdo mě nezná, hnedka mě soudí
a jen soka a zlobu ve mně má.
To asi má duše skrytě si bloudí
a ukazuje jak nebýt svá.
Pravdě lidé věřit nechtějí,
i když je od nich vzdálena krok.
Raději se brodí v hnoji a v závěji
a žijí ve lži nejeden rok.
Proč měla bych lhát jenom já
a ostatní potom být andělé?
Neříkám, já nejsem nevinná,
ale vím, jak poznám přátele!
jen tak vztah podzim emoce vyznání aa momentka fantasy život samota tma x antilistí touha osud vztahy mládí příroda . pocit bolest povídka žena haiku les hrůza * realita horror erotika poezie beznaděj zklamání sobota voľný verš město nenávist pocity strach ... temnota svoboda cesta čas přetvářka láska krev deprese sex zoufalství smrt sen humor vzpomínka noc smutek srdce horor zima .. naděje marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866