12.05.07 | Silwin, @, další tvorba | 1477 x | vypínač
Člověk si myslí, že sebe zná,
než přijde zpráva z cizích úst:
Já nejsem hodná, já jsem ta zlá
a když mě zasadí, zas budu šikmo růst.
Rozbíjím lidská srdce jako by byla sklo
a ty prý neslepí už nikdo víc…
Jenom vy jste mé vlastní zrcadlo
a vidíte jak můj rub, tak i líc.
Ten, kdo mě nezná, hnedka mě soudí
a jen soka a zlobu ve mně má.
To asi má duše skrytě si bloudí
a ukazuje jak nebýt svá.
Pravdě lidé věřit nechtějí,
i když je od nich vzdálena krok.
Raději se brodí v hnoji a v závěji
a žijí ve lži nejeden rok.
Proč měla bych lhát jenom já
a ostatní potom být andělé?
Neříkám, já nejsem nevinná,
ale vím, jak poznám přátele!
emoce x krev fantasy .. erotika beznaděj zklamání deprese pocity sex momentka tma příroda srdce láska temnota haiku povídka vzpomínka město sobota podzim voľný verš život strach bolest žena zima smrt ... vztah * vyznání . horror hrůza smutek humor poezie samota realita noc nenávist čas svoboda sen přetvářka antilistí les naděje aa marnost zoufalství jen tak pocit touha cesta mládí osud horor vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6424
autorů: 864