20.02.07 | Irena, @, další tvorba | 1144 x | vypínač
Když jarní vítr po zimě zavane
pověsím na trám peřinu
obrácenou k slunci.
Se sny a úzkostmi navrch.
Jak prudké deště na pokraji léta
a vítr ve větvích stromů
se vzdouvá do zapomnění.
Tak padají mé vzpomínky dolů .
Ale léto je daleko,
řeka se třpytí jak smaragdy
a na slunci tají mé sny.
Mlžnou cestou vzlínají vzhůru.
vztah haiku žena smutek bolest deprese naděje vzpomínka les sen vztahy krev sex hrůza horor zoufalství humor příroda přetvářka tma vyznání smrt noc antilistí pocit láska emoce beznaděj mládí zima svoboda čas nenávist ... voľný verš x život realita erotika strach horror cesta momentka aa zklamání . fantasy marnost * jen tak temnota srdce povídka podzim touha město osud samota poezie sobota .. pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864