20.02.07 | Irena, @, další tvorba | 1261 x | vypínač
Když jarní vítr po zimě zavane
pověsím na trám peřinu
obrácenou k slunci.
Se sny a úzkostmi navrch.
Jak prudké deště na pokraji léta
a vítr ve větvích stromů
se vzdouvá do zapomnění.
Tak padají mé vzpomínky dolů .
Ale léto je daleko,
řeka se třpytí jak smaragdy
a na slunci tají mé sny.
Mlžnou cestou vzlínají vzhůru.
antilistí podzim vztah haiku krev osud město emoce marnost čas tma smutek vyznání horor zoufalství příroda mládí erotika zima zklamání touha horror .. pocit momentka vzpomínka * svoboda noc smrt ... žena beznaděj aa temnota nenávist naděje humor bolest . les x sobota sen život fantasy hrůza srdce vztahy pocity cesta sex povídka samota jen tak poezie realita strach láska přetvářka voľný verš deprese
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866