13.02.07 | Irena, @, další tvorba | 1742 x | vypínač
Myslím, že máš raději stromy na podzim,
a listí zbarvené, sluncem pozlacené,
v samotě, která neohlušuje bytí.
Jsi sám sebou, rozkročen na kopci,
měříš zrakem krajinu a už víš,
jak hluboko zasáhneš do lidského vědomí.
Vím, že jsi kdysi chtěl malovat jaro,
svázat sluneční paprsky pentličkou
a v závratné vášni se nechat unášet.
Sám pod keřem rozkvetlého šípku,
bez nepatřičné přítomnosti ženy,
jsi vzal jen kousek modře z oblohy,
a zaklel jsi navždy sebe do palety.
Věřím, že jsi štětcem dobyl tichou krásu.
Tajemná údolí, do sebe zasněná ,
březové hájky, tak oddané ptákům
a ty, v klidném rozpoložení jak faun.
Ta bytost v tobě, střežící klid krásy,
ukázala na odstín hnědi a pravdu o hlíně,
z níž vchází a do ní odchází prosté lidství,
jež nebere sebou oddanost k Stvoření.
zima bolest horror nenávist aa temnota život marnost . jen tak samota zoufalství mládí noc strach město pocity přetvářka horor žena podzim ... naděje cesta antilistí smutek svoboda sex les humor fantasy láska emoce vztah vyznání * krev x haiku vztahy poezie voľný verš vzpomínka deprese osud hrůza realita pocit erotika .. touha sen sobota zklamání beznaděj tma čas smrt srdce povídka příroda momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866