13.02.07 | Irena, @, další tvorba | 1769 x | vypínač
Myslím, že máš raději stromy na podzim,
a listí zbarvené, sluncem pozlacené,
v samotě, která neohlušuje bytí.
Jsi sám sebou, rozkročen na kopci,
měříš zrakem krajinu a už víš,
jak hluboko zasáhneš do lidského vědomí.
Vím, že jsi kdysi chtěl malovat jaro,
svázat sluneční paprsky pentličkou
a v závratné vášni se nechat unášet.
Sám pod keřem rozkvetlého šípku,
bez nepatřičné přítomnosti ženy,
jsi vzal jen kousek modře z oblohy,
a zaklel jsi navždy sebe do palety.
Věřím, že jsi štětcem dobyl tichou krásu.
Tajemná údolí, do sebe zasněná ,
březové hájky, tak oddané ptákům
a ty, v klidném rozpoložení jak faun.
Ta bytost v tobě, střežící klid krásy,
ukázala na odstín hnědi a pravdu o hlíně,
z níž vchází a do ní odchází prosté lidství,
jež nebere sebou oddanost k Stvoření.
sobota láska život příroda osud horror momentka jen tak . poezie povídka zima strach cesta hrůza x nenávist zklamání emoce tma temnota vztahy žena haiku .. bolest voľný verš smrt noc vyznání humor aa srdce beznaděj horor deprese město mládí les zoufalství ... samota svoboda realita sen sex marnost čas vzpomínka antilistí * krev přetvářka naděje erotika touha vztah fantasy pocit podzim pocity smutek
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866