30.01.06 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 508 x | vypínač
(28.1.2006 – 4. část básně Nina)
Blíží. Asi
Jediný, kdo se na mě směje-
maska havajského domorodce,
co leží na stolku. Co se to jen děje?
Nezní hlas matky. Nezní hlas otce.
Všude bahno, lokám a dusím se.
Klesám dolů do bažin zániku,
jen obličej a pravá má ruka žije...
Vzpomínáš, Nino, všude snad si ji cítila,
po celém těle a chvěla jsi se v objetí,
vášeň z Tebe do noci svítila
po rtech stékaly horké slzy dojetí.
Vzpomeň, Nino! Není žal.
Pomoz, chyť ji a vytáhni mě. Pomoz.
Né! Nezašlapávej ji, prosím!
Já Tě kdysi také podpíral...
naděje čas vztahy osud život zklamání antilistí svoboda samota erotika jen tak emoce láska cesta . momentka povídka haiku smutek ... hrůza humor zima město voľný verš podzim zoufalství sobota horror smrt krev vyznání fantasy bolest srdce sen pocit strach temnota x beznaděj pocity horor touha nenávist tma příroda noc deprese přetvářka žena realita vztah aa marnost vzpomínka .. poezie * sex les mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866