Nokturno.net / tvorba / dílko

(28.1.2006 – 4. část básně Nina)

Blíží. Asi

Jediný, kdo se na mě směje-
maska havajského domorodce,
co leží na stolku. Co se to jen děje?
Nezní hlas matky. Nezní hlas otce.

Všude bahno, lokám a dusím se.
Klesám dolů do bažin zániku,
jen obličej a pravá má ruka žije...
Vzpomínáš, Nino, všude snad si ji cítila,
po celém těle a chvěla jsi se v objetí,
vášeň z Tebe do noci svítila
po rtech stékaly horké slzy dojetí.

Vzpomeň, Nino! Není žal.

Pomoz, chyť ji a vytáhni mě. Pomoz.
Né! Nezašlapávej ji, prosím!
Já Tě kdysi také podpíral...