ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Skaven a ti druzí... II.

20.01.06 | Dr.Str., @, další tvorba | 2241 x | vypínač

Skaven a ti druzí... II.

„Zapomněl jsem si cigarety.“ Ozvalo se. „Já si vezmu sirky, ale na cigarety vždycky zapomenu.“
Donar, dcera Tyra, se rozhlížela kolem sebe a hodnotila pohledem podsvětí. Spousta krve, nějaké utrhané končetiny, které nehodlaly shnít, na stěnách pár skalpů...
Rutina.
Paradoxně nebyly nikde vidět žádné pentagramy. Pomalu si začala uvědomovat, že pentagramy asi budou přežitkem. Přinejmenším tady.
Nakonec ji z myšlenek vyrušilo hlasité luskání prsty. Ohlédla se po zvuku.
Tím zdrojem samozřejmě byl Skaven. V dlani se mu objevila vytoužena pochoutka kuřáků. „Není nad to, po dobré práci si zakouřit.“ Dal si cigaretu do úst a vtipně vznícenou sirkou ji podpálil. Nasál kouř, chvíli jej vychutnával a nakonec hořící špalek odhodil. „Hovno.“
Obrátila svoji pozornost směrem, ze kterého se ozývaly skřeky a žalostný řev. Občas se odtamtud zablýsklo, sem tam protrhlo vzduch tlumené dunění.
„Toho si nevšímej. Drtička na duše.“ Odtrhnul ji od zvuků mág. „Spíš mě zajímá tamten směr.“ Hlavou pokynul do odbočky, která vypadala všelijak, jen ne vlídně, domácky a přátelsky. Typická duše básníka.
Vydali se tedy naznačeným směrem. Obešli hrob poctivosti, minuli památník stupidity. Když se vyhnuli mohyle bratrství upírů a vlkodlaků, spatřili obří jeskyni, jež se hemžila prapodivnými stvůrami.
Většinou lidé.
„Ahoj.“
Oba dva se otočili za pozdravem.
„Do pekla, Errol, co ty tady děláš?“ Optal se Skaven, když spatřil známou. „Já myslel, že máš zařazení o patro výš.“
„Bejvávalo.“ Odvětila šedá démonka se zavázanýma očima, drže v jedné ruce váhy. „Jak se tehdy stala ta nepříjemnost s mývalem, dvěma tunama kostí a vidličkou, přeřadili mě sem. Navenek se sice prezentujeme jako dvorany chaosu, ale máme docela přísnou organizaci.“ Zpražila je nevidomým pohledem. „A co, že jste vy chcípli tak oba najednou?“
„My nejsme mrtví.“ Oznámila suše Donar.
„Tak nemrtví, jo?“ Usmála se zamyšleně Errol a promnula si volnou rukou bradu.
„Živí.“ Odpověděl mág.
Démonka překvapeně pískla. „Jako já být živá a být tady, tak to bych radši umřela. Přece je to jen trochu jednodušší. Aspoň se rychleji hojí ty popáleniny.“ Zatřepala hlavou. „A to jste se proboha zbláznili?“ Otočila se na alchymistku. „Já myslela, že jsi udělala z vody to víno, po kterým se umírá na průjem.“
„Hledáme Drastroje.“ Skaven uviděl její nechápavý obličej. „Drstronga?“ Stále nic. „Dristrange?“
Errol měla stále ten nechápavý pohled.
„Syna Hrůzy.“
„Jo toho.“ Plácla se démonka do čela. „Tak tady ho nenajdete.“
„Proč?“ Otázali se oba dva najednou.
„Protože (nevyslovitelné)dr(nevyslovitelné)str(nevyslovitelné) se tady už hezkou řádku let neukázal. Ani se mu nedivím, protože už by ho starej Hrůza chytnul pod krkem a vymlátil by z něho duši, kdyby nějakou měl.“
„My chceme nějaký pomůcky, který jdou sehnat jenom tady.“
„Takže jdete na trh.“ Usmála se démonka. „To jste měli říct rovnou. Ale dávejte si bacha. Letos ze shora prosáklo docela dost krve a dost špatně se v tom brodí.“
Skaven odbyl démonku letmým poděkováním za zdržení a oba se vydali do oné změti všeho možného a nemožného.
„Co to bylo za metrnici a proč sebou tahá ty váhy?“ Optala se Donar Tyr, sotva se vzdálili.
„Já to slyšela!“ Ozvalo se za nimi. „Slepá možná jsem, ale hluchá ne!“
„To byla spravedlnost.“ Odpověděl Skaven.
„Tady dole?“ Optala se vyděšeně.
„A kde jinde?“ Zakroutil hlavou mág. „Víš, kolik justičních omylů se nahoře neproflákne?“
Sešli z kopečka trochu níž a narazili na první krámky. Do uší jim doléhaly nabídky démonů na slevy a akční ceny. Všude kolem panoval ruch a tekla krev. Občas někdo vybuchnul.
„Zuby! Nové zuby! Kupte si nové zuby! O třicet procent větší pravděpodobnost prokousnutí brnění, než standardní normované démonické zuby! Za pět duší!“
„Tý jo.“
Donar Tyr se už chystala rozběhnout za výhodnou nabídkou, když ji mág chytnul za rukáv. „Nejsme tady pro vylepšování tvé krásy.“ Ukázal na nějaký stánek, brodíce se houstnoucí krví. „Teď nás musí zajímat tamty srdce.“
A skutečně, u prodejce, který nabízel srdce, byl docela slušný nával. Nějak se jim podařilo prodrat dopředu, schytavši několik kousanců a kleteb.
„Ehm.“ Skaven si odkašlal. „Takže bych prosil tady to jedno lví srdce, potom ogří srdce, srdce polojednorožce a když už jsme u toho, shoudlo by se mi srdce toho neznámého polohypokopytníka, co máte tam v té vitríně.“
Démonka to všechno zabalila do úhledného pytlíku, takže to uvnitř čvachtalo a cákalo. „Jedno lidské živé tělo, prosím.“
„Tady.“ Skaven hodil alchymistku do jeho náruče.
Démonka ji svázala a předala mu pytlík. „Bylo mi potěšením s vámi obchodovat. Přijďte zas.“ Rozlil se jí na tváři úsměv, jež by se dal s úsměvem možná i zaměnit.
Skaven se odebral pryč z tržiště, zatímco Donar Tyr zklamaně seděla po krk v krvi. „Proč? Proč? Proč?“
„Sakra, nebreč!“ Okřikla ji Démonka. „Já tě nesežeru. Teda zatím.“ Chvíli se věnovala nějakému zákazníkovi. „Jo, mimochodem, jmenuju se Calwen.“

Skaven přišel k portálu, jež slouží jako výstup z podsvětí. Tam stál maník s kosou.
„Čau, Kostěji. Pořád děláš závozníka?“
Osoba vypnula hruď. „Povýšil jsem. Teď dělám převozníka.“
„Bezva.“ Pokýval hlavou mág. „Potřeboval bych se dostat na Zem.“
„Eh.“ Povzdechnul si převozník. „Proč, do Satana? Vždyť tam chcípnul pes. Lidi jsou hovada, vymýšlej na sebe různý prasárny. Furt se tam někdo vraždí a tak. To je lepší být tady.“
„Já vraždím.“ Podíval se na něj Skaven s despektem.
„Tak to jo.“ Kostěj mávnul kosou a v portálu se objevilo slunce. „Zlom vaz.“
Skaven skočil do portálu a Kostěj jej zavřel.
„Ts, ts, ts.“ Zakroutil hlavou. „Takovej zapadákov... Země, kdo by tam lezl.“


 Přidat komentář 




› Online 9


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2021 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14761
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6380
autorů: 862