Nokturno.net / tvorba / dílko

z rána se probouzí
stinný svěží les prosvícený
paprsky světla tak jemně
jak jen na obrazech bývá


svítí čistotou ryzí
jinak temné tváře stromů,
snad sen?
vánek listy kývá
kapky rosy zrcadlí se
a život probouzí se k tomu

tam, uprostřed štěstí
nožka nohu mine
stéblo za stéblem se sklání
na pozdrav příroda mu kyne

hle, srnec spěchá za svou laní
plný sil cestu si klestí

tam, uprostřed štěstí
botka botu mine
keř za keřem uhýbá
„Lovu zdar,“ on kyne

puškou na rameni kolíbá
plný sil cestu si klestí

slunce na obloze rudne
jako mé tváře
když do očí Ti hledím
ptáků píseň došla konce

tam, uprostřed té rudé záře
leží on, já u něj taky ležím
z rána ještě běhal po louce
a teď v krvi tonouce usíná