ikona.png, 0 kB Nokturno.net / články

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Colours of Ostrava 2005

12.07.05 | Skaven | Koncerty & festivaly

Zatímco loňský ročník festivalu byl zaměřen převážně na muziku irskou nebo irskými vlivy inspirovanou, ten letošní představil spíše kapely koketující s všelikými moderními tanečními a elektronickými vlivy - od d'n'b, přes hip hop až po funky. A věřte, že bylo na co koukat.

Pro letošní ročník jsem svůj předem připravený výběr kapel, které hodlám navštívit, omezil na minimum a nechal se unášet pestrým výběrem Zlatky Holušové a jejího organizačního týmu. Mé tři festivalové dny byly opravdu nabité výbornou muzikou, tedy k věci:

Pátek
Okolo třetí hodiny odpolední netrpělivě stepuji před hlavním vchodem na festival, je zamračeno a co nevidět začne pršet. Vyřizuji akreditace a pokouším se aklimatizovat v areálu a podzemní čajovně. V pět hodin se na hlavním pódiu chystá Miro Žbirka a já zde otálím jen kvůli dešti. Jakmile jen trochu poleví, vydávám se na scénu v podhradí, kde právě dohrává slovenské pop-punkové Iné kafe. Prostor před pódiem okupují zejména mlaďoši a tak se vydávám na hrad, kde vystupují Gipsy.cz - vcelku zajímavé rómské trio (rap, kytara, housle a tušímže i nějaké smyčky), vystoupení by se jistě pěkně rozjelo nebýt toho zpropadeného deště a výpadku proudu. Kapela se sice drží až dokonce a performeruje pro ty, jež stojí v doslechu, ale již prchám zpět na Černou louku, kde vystupují američtí The Klezmatics, mistři klezmeru. Hudba pěkně odsýpá, nicméně v půli vystoupení jsem přesycen a tak prchám přes klub Marley (kde zrovna vystupuje kapela Ememvoodoopöka, která stejně jako svým názvem nepřináší nic zapamatovatelného - na první poslech) znovu do podhradí, stihnu konec britských Alabama 3, kteří s grácií sobě vlastní předvedou velmi moderní country. Ale to již na hradě začíná hrát pravý český Umakart - projekt Jaromíra Švejdíka, Dušana Neuwirtha a Jana p. Muchowa, nutno říci, že na živo mě zaujal o mnoho více než z poslechu desky, která je na můj vkus příliš elektronická a neživá. Oproti tomu koncert byl zahrán vkusně, dynamicky a s přehledem.
Pak čekal další přechod přes lávku a poslední třetina vystoupení Bottari (bubeníci na vínové sudy) s Enzo Avitabile. Koncert byl sice spíše lepší podívanou než podnětný hudební zážitek, ale i tak jsem nelitoval. To už ale v klubu Marley (kde byla v pátek kytarová scéna) vystoupila výtečná česká kytarová partička Here, kteří za léta své existence neztratili nic na svém neotřelém výrazu, dynamičnosti a plynulosti, což mne velmi potěšilo. Jednu písničku si střihnul i Jarda Švejdík a doplnil ji apartním tanečkem se zpěvačkou. Našlápnutý program pak pokračoval Čechomorem, který jsem záhy zradil a vydal se na belgické Troissoeur, což byla jistojistě správná volba. Zajímavě poklidná produkce doplněná o tři obří obrazovky promítající různé výjevy byla velmi působivá a líbivá. Dále pak následoval zlatý hřeb večera - Transglobal underground. Nutno říci, že scéna, na které tento hudební skvost vystopil, nebyla vybrána dvakrát nejlépe - nádvoří hradu nestačilo pojmout kýžené množství lidí a zběsilý tanec si mnozí odnesli s bahnem až za ušima. To však nic nezměnilo na skvělém hudebním zážitku, který tahle britská čtveřice dokázala vyvolat. Poslední kapela skvěle nakopnutého večera - moldavští Zdob shi zdub odehrála více než polovinu svého koncertu, zatímco jsem se marně snažil dostat úzkou hradní bránou, která byla jediným východem pro více než tisícihlavý dav opouštějící zmíněnou vydařenou produkci Tgu. Na vystoupení dravých moldavců jsem se dost těšil, možná právě proto jsem byl z počátku trochu zklamaný rozlámanými rytmy a dušenými melodiemi, ale extravagantní partička nakonec nezklamala a závěr koncertu byl naprosto skvělý, plný energie a skvělých, pro české ucho mírně netradičních melodií. Kdo tedy prchnul před třetí hodinou ranní, neudělal dobře.

Sobota
Sobotní program se rozjížděl již okolo jedenácté hodiny, tedy v dobu, která byla pro mnohé půlnocí. První vystoupení, které jsem měl možnost shlédnout byla šou živě pop-rockových Clou, kteří svou dobře zmáknutou, leč ne příliš inovativní muziku doplňovali líbivými anglickými texty. Mezi tím na Slezskoostravském hradě zvučil kytarový virtuoz Štěpán Rak a mé kroky vedly právě na jeho vystoupení. Svůj tradiční repertoir zde oživil čajovými skladbami z chystaného CD (krom Darjeelingu, Rize či Gyokura zazněl i čaj strakonického dudáka - zvláštní skladby hrána jakoby "na dudy") a svým umem a nápaditostí zaujmul hezkou řádku diváků. Mé další kroky vedly skrze klub Marley (jehož prostory byly vyhrazené pro scénu "Star guitar" - určenou kapelám více či méně kytarovým). Nutno říci, že díváci sem mnohdy zavítali jen na útěku před deštěm, ačkoli tu a tam se objevila kapela veskrze neotřelá. Navíc zde nebyl zrovna ideální zvuk (kupříkladu z vystoupení lehce folkových Folk3mail jsem nakonec kvůli nechutnému basovému brumění prchnul).
Na Černé louce pak vystoupila kopřivnická Nierika, vezoucí se na vlně moderní popové muziky, která kombinuje elektroniku s klasickým nástrojovým složením (pokud nepočítám poněkud netradiční klarinet). Jejich hudba a vzezření rozhodně dokázalo zaujmout.
Farská zahrada patřila v sobotu kapelám, které pod svá křídla pojímá vydavatelství Indies records - tedy přední uskupení české alternativní scény. Zde jsem stačil vyslechnout několik písní Žofie Kabelkové, příjemné folkové písničkářky s kouzelným hlasem. Pak následovala cesta na nejblátivější scénu - Global zone, kde vrcholilo vystoupení mladé ostravské kapely Evolution dejavu, zřetelně navazující na moderní trendy taneční world music. Trojčlenná sestava obstarává samply a perkuse, popř. didgeridoo a další nástroje, celé to zní rytmicky, tanečně, avšak málo melodicky. Rovněž snaha zaujmout působila místy křečovitě, jako celek se však Evolution dejavu jevili příjemně a tancechtiví posluchači si zde přišli na své.
Za nejintenzivnější hudební zážitek celého dne pak považuji vystoupení senegalských hiphoperů Daara J. Trojice rapujících černochů a nenápadný Dj dokázali s neskutečnou lehkostí a samozřejmostí rozpohybovat tisíce lidí, jejich energický projev byl prostě dokonalý. V podhradí pak odehrála překrásný koncert elegantní zpěvačka Mariza, interpretka portugalského stylu fado, poklidného hudebního žánru, plného gest a noblesy, zkrátka zajímavá, zvláštně okázalá podívaná.
Po krátké pauze na festivalovou stravu - pivo a párek, jsem spěchal na vystoupení Budoáru staré dámy, velmi zajímavé mladé brněnské kapelky hrající ráznou alternativně laděnou muziku s upřímným a nefalšovaným nadšením. Jejich koncert byl sice trochu statický (co se týče interpretů a částečně i publika), ale měl patřičnou šťávu a osobité kouzlo, plynoucí z básnických textů a jejich podání. Škoda jen, že pro vystoupení Bsd bylo vyhrazeno pouhých 45 minut, ze kterých slušnou část ukrojil pan uvaděč (jehož funkci bych jinak velmi ocenil). Na scéně Barvy (Černá louka) právě vyhrávala lehce jazzová muzika česko-maďarsko slovenských !DelaDap s prvky lidové muziky všelikých národů. Zvědavost mne však zatáhla do podhradí, kde na hlavní scéně vyhrávali tolik opěvovaní Sunshine. Mě osobně přišla kapela lehce nezajímavá, stavějící spíše na image a syrovém výrazu profláknutých kapel (ačkoli proti gustu...). Kapela Traband, nacházející se (díky bohu) stále na periferii zájmu širšího publika započala svůj koncert výpadkem proudu, který využila po svém - akustickou skladbou. Jakmile bylo vše nahozeno, mohl se roztočit kolotoč divokých písní a jiskřivých textů, jimiž prostě nelze pohrdnout. Koncerty kapely doposud vždy vyplnily má očekávání a ani tentokrát nedošlo ke změně, ba co více, kapela mile překvapila dvěma skladbami z repertoáru Otcových dětí. Traband musel nakonec ještě dvakrát přidávat, ale "Sáru" jsem slyšel už jen z povzdálí - spěchal jsem na koncert Fun-Da-Mental - další z kapel kombinujících soudobou taneční muziku s (nejen) východní hudbou. Jejich pódiové šou však něco scházelo a svými četnými proslovy (kterým beztak rozuměl málokdo) zbytečně zkracovali čas vystoupení a odradili nejednoho diváka. Já jsem se kupříkladu vydal na Ohm square a následně na kutě, přeci jen mě čekal ještě jeden festivalový den.

Neděle
Neděle byla opravdu nejnáročnější ze všech tří dní. Bylo to znát i na zablácených účastnících festivalu, kteří obědvali rozličnou festivalovou stravu a zevlovali kde se dalo. Septeto Nacional z Kuby, které jsem stihnul nejdříve, hráli poklidnou kubánsou salzu, ve fialových oblecích se vlnili společně s publikem a ještě více umocňovali ležérní atmosféru. Já jsem spoléhal na Moimir Papalescu & the Nihilists, kteří by mě vytrhli z ospalosti, k pobavení četných přihlížejících však namísto kýženého moderního punku vystoupila jakásí taiwanská folková kapela "aur inglíš is veri broukn" ala bří Nedvědové. Na mě tak čekala delší programová pauza, kterou jsem vyplnil návštěvou vyklizeného klubu Marley a následně festivalové kinokavárny Moffom, která se ukázala jeko velmi příjemné a klidné místo.
Asian dub foundation vystupovali na nádvoří hradu, jejich drum and basem prodchnutou muziku si tak lidé užívali z všelijakých více či méně pohodlných míst s různým stupněm výhledu. Škoda, scéna mohla být alespoň obrácená o 90%, přišlo mi, že loni tak bylo mnohem více místa pro publikum.
Poslední kapela festivalu a zároveň hlavní plakátový tahák - George Clinton & parliament funkadelic, vyrukovali s takřka tříhodinovým programem nabitým funky, zpěvy, gesty, kostými atd. Na své si přišli zejména milovníci zmíněného stylu, já, jakožto nemilovník kapel podobného ražení jsem alespoň ocenil výraz a zapálení pro hru.

Festival Colours of Ostrava ani letos nezklamal. Organizace byla tradičně perfektní (nikde nebyl bordel, bahnité plochy pořadatelé operativně překryli štěrkem, koberci a paletami, kapely vystupovaly přesně atd. atd.), jedinou pihou na kráse snad pro někoho mohlo být zamračené počasí, deštíky a s nimi související všudypřítomné bláto. A tak nezbývá než se těšit na další, jistě opět velmi vypečený ročník.

>Všechny obrázky

Související články


Diskuze

 Přidat komentář 




› Online 2

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14770
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6448
autorů: 866