Nokturno.net / články

Pátek
Můj páteční program zahájila na hlavní scéně právě dohrávající kapela Mig 21 s rozdováděným Jiřím Macháčkem, excelujícím s nafukovací kytarou (i bez ní).
Na pódiu umístěném na nádvoří Ostravského hradu se mezi tím nachystala kapela Kukulín s vynikajícím houslistou Janem Hrubým. Koncertem této kapely se započala série keltských vystoupení - tedy vystoupení kapel, jejichž hudba je do značné míry inspirována skotskou a irskou muzikou. Jan Hrubý & Kukulín byli velice příjemní, jejich jemná hudba v podání již zmíněných houslí, tahací harmoniky, kláves a dalších nástrojů působila mírně a poklidně.
Britští Oysterband předvedli zajímavý folk-rock, rovněž s přídechem keltské muziky. Z počátku se sice drželi poněkud při zdi, ale když se vystoupení přehouplo přes polovinu, začaly být písně čím dál tím více svižnější a z houslí Iana Telfera se div nezačalo kouřit.
Na malé klubové scéně (Marley- Černá louka) pak vystoupila pražská lidově-rocková zběsilá kapela Pod černý vrch tvořená triem houslistů, basou a bicími. Jejich koncert byl velmi živelný, příjemně působila lidová melodika ve spojení s rockovými a punkovými rytmy, rovněž projev zpěváka "Šolicha" byl vstřícný a k hudbě Pčv tak akorát pásnul.
Krátce po setmění nastoupili na hlavním pódiu Černé louky běloruští UR'IA představující spojení klasické soudobé rockové hudby a běloruské lidové muziky. Koncert, zajímavý spíše vizuálně než hudebně, stavěl na netradičním projevu a vzezření dvojice vokalistek a samotného guru kapely - Yuri France Vydronaka.

Sobota
Má cesta sobotním programem započala v klubu Marley, kde okolo druhé hodiny odpolední vystoupilo takřka kultovní duo Sestry Steinovy. Hudba SS je syrová, temperamentní, leč poetická., je tvořená sebejistým dvojhlasem zpívajících sester a jejich svérazným kytarovým projevem nejsnáze zařaditelným jako folk. Dále jsem v rychlosti přelétl scénu nazvanou "Barvy", na níž zahrála valašská kapela Docuku - druh rázné, lidové hudby mísené s bigbeatem, u nás proslavené kupříkladu skupinou Čechomor, abych stihnul alespoň část vystoupení britských Kava kava. Ti zahráli sadu písní postavených na středně rychlých tanečních rytmech podpořených tříčlennou dechovou sekcí.
Na Slezsko-Ostravském hradě v těsném sledu započala své vystoupení polská kapela Stonehenge - již dle názvu odvar z keltské muziky, ovšem kořeněné slovanskými rytmy a hudebními nápady. Kapelu tvoří šestice hudebníků, v jejich muzice se objevuje množství hudebních nástrojů, od perkusí, přes mandolínu a benjo po akordeon a skotské dudy. Nutno podotknouti, že z kapel podobného ražení (Heaven's shore, Carrantuohill...) byli na Colours of Ostrava Stonehange jednoznačně nejlepší. Mezi další z účinkujících festivalu které je nutno zmínit patří Haydamaky - zběsilá ukrajinská muzika s prvky rocku, hc a ska, podaná s tradiční ruskou rázovitostí a energií. Charismatický zpěvák Olexandr Yarmola dokázal společně se svou kapelou, tvořenou akordeonem, trombonem a dalšími více-méně tradičními nástroji roztančit předlouhý zástup diváků. Na hlavní scéně v podhradí dále vystoupili Croft No. five - svižná muzika doplněná hlasem flétny a akordeonem, dodávajícími hudbě typicky skotský nádech. Kapela hraje pouze instrumentálně, avšak zpěv této výtečné skotské kapele nikterak neschází.
Poklidnější muziku pak obstarala francouzská dvojice DuOud hrající na arabské loutny za toprovodu všelikých elektronických rytmů a samplů. Hradní nádvoří však dokázali spolehlivě zaplnit a svou netradiční hudbou tak zaujmout velké množství diváků.
Elliot Murphy & Band, partička postarších hudebníků z francie a USA, zahráli na hlavním pódiu v podhradí výtečný folk-rockový koncert, zatímco na hradě excelovala slovensko-britská kapela Heaven's shore. Nejen že zahráli zajímavý koncert, své vystoupení rozseknuté jakýmsi technickým výpadkem ještě doplnili o pantomimu a bubenickou vsuvku. Heaven's shore hrají soudobou keltskou hudbu s příklonem k popu a hip hopu připomínající americké Jars of clay. Jejich vystoupení bylo živé, diváctvo dokázali vtáhnout do své hudby, zaujmout i potěšit. Další z kapel, zaujímajících na plakátech tučné písmo, byli belgičtí Urban trad - výtečný hudební zážitek mixovaný z rockové i taneční rytmiky (viz zpěvákovo lámané "Máte rádi disko?"...) a všelikých irských a skotských melodií hraných na flétnu, akordeon, dudy či housle.
Celkové zklidnění představovali Lot lorien z Bulharska svými náladovými skladbami charakteristickými lámanou rytmikou a příjemnými zvuky houslí. Výtečné písně mluvící o západech slunce, šumění moře a ránech, kdy se vzduchem nese slaná mořská chuť přinesly alespoň na chvíli zcela vzdálená místa.
Očekávaná hvězda večera Natasha Atlas předvedla se svou kapelou zpočátku poněkud studené skladby, k určitému zlomu došlo až po výtečném bubenickému sólu kdy se tato popová dáma pustila do tance a kapela poněkud přidala na dynamice. Kdo čekal velkolepou šou, byl zřejmě zklamán, ostatní si hodinu a půl dlouhý koncert dosyta užili, neboť zpěv Natashi Atlas je opravdu okouzlující, sytý a podivně melodický. Zlatý hřeb večera obstaral arabský rocker Rachid Taha. Jeho vystoupení bylo živé a energické. Tento kouřící mužík s buřinkou dokázal roztančit několikatisícový dav a to díky orginálnímu spojení egyptské hudby a západního rocku.
Inu sobotní den se vskutku vydařil. Kdo ví, zda se někdy poštěstí spatřid takovou dvojici umělců jako jsou Rachid Taha a Natasha Atlas na jednom, navíc ostravském, pódiu.

Neděle
Poslední den festivalu se odehrál pouze v areálu Ostravského hradu a podhradí, zahrály kapely Slniecko (veselá slovenská muzika k tanci i k poslechu), Priesnitz - jesenická stálice nejen festivalových pódii, Buty (s poněkud podroušeným Radkem Pastrňákem) či Wohnout. Z těcho čtyř zmíněných bych vyzdvihnul slovenské Sluniecko (plným jménem Sluniečko čiže Punto a Rybacé hlavy), jejichž hudba byla ošívavá a texty rovněž veselé, návštěvníci festivalu si při poslechu pokyvovali hlavami a podupávali do rytmu. Zmínit je třeba rovněž kapelku Wohnout, která přes to, že měla za weekend odehrány čtyři koncerty, zahrála s nasazením a s vervou, veselé skotačivé písně smísené tu a tam s tvrdšími rockovými rytmy rozpohybovaly celé nádvoří Ostravského hrádku. Ze zahraničních kapel vystoupili Carrantuohill z Polska - opět soudobá keltská muzika, tentokráte však oživená vystoupením taneční skupiny Reelandnia. Ke konci vystoupení se repertoár kapely přiklonil spíše k rocku a rock'n'rollu, a vliv keltské hudby spíše polevil. Samotné taneční vystoupení bylo výtečné, ale poměrně krátké.
A konečně Bob Geldof & The Bobkatz, jež obstaral důstojné zakončení výborného festivalu. Vystoupení Bobkatz bylo bezprostřední a prožité, hudba se pohybovala na pomezí svérázného rocku a folk-rocku a návštěvnictvo se skvěle bavilo. Neustále žvýkající padesátiletý rocker v seriózním sáčku ukázal, že na něm jeho punková minulost zanechala značný vliv, rozmáchlými gesty proplouval kol mikrofonu a s výrazným zpěvem doprovázel kapelu na akustickou kytaru. Festivalu jako takovému nelze prakticky nic vytknout. Byl připraven velmi pečlivě a všechna vystoupení proběhla hladce. Kvalitní byla rovněž propagace - množství materiálu o účinkujících kapelách včetně ukázek jejich tvorby na stažení z internetu.

Množství výtečných fotek z festivalu několikero dalších reportů naleznete na stránkách ov-kluby.net