Nokturno.net / tvorba / dílko

UPÍRŮV EPILOG
(poslední dějství minulosti)


Dost sluneční tváře, dosti již
Jsem pouze procesím smutečním rómánovým
Chtěním mladiství, k němuž touha po věčnosti upíná se
Vínem milenců opilých červánkovím
Žízeň nočních proseb po prokloté rase
Dost křížů nespánků
Dosti již

Jsem zraněný havran a má nekonečná touha chladne
Netrpěl jsem dříve po staletí
Však nemrtvý teď dlím v stránkách knih
Mírou nekončení svázal mě řád umělecký
Jsem znaven z chórů Lunou posedlých
Vypovězte mě již
Má existence člověčenstvím chřadne

Ač pohár inspirace prázdný -stále jsem vysrkáván
Nežádám smrtelnost
Jen nakratičko zapomění
Dočasnou smrt -prach za minulost
Setkání s Bohem - plodem z nevědění
Kousnutí motlitbou mé církve-jíž sám neuznávám

V mnou nepoznané domovině
Běda mi ,
Stále více jsem než vlkodlakem v ústraní
Stále více jsem
Než figurínou z vosku s náhrobkem