Nokturno.net / tvorba / dílko

III.

ona: Ty navrátilče z boje nechceš se potěšit?
S tou co kdys´ cnostná byla-
teď barví vlasy do ruda
a svítaní vždy probrečí...
Jenom mé tělo je zde pro tebe.


on: S kurvou já nebudu se pelešit,
když někde zde čeká na mně milá!
Snad spozná mě i když jsem zrúda,
snad pozná mě po erbu a po meči...
A po přísaze, co jistě není pro tebe!

ona: Přísahal´s na Boha-
pak vytratil ses k ránu...
Ach Búh a milosrdný-
již nevěřím.
Uši ti vzal, chybí ti noha
a tvář máš jednu zle zhojenou ránu!
To tys byl múj první-
noční múru sním!

on: Ty čarodějko, ty voláš Boha?
Zmiz, odleť, změň se ve vránu!
Ty ďáble zvrhlý, rarachu neposedný-
lžeš, nevěřím!
Byla tak cnostná, jakpak by mohla?
K ordáliím tě donutím, když nezavřeš tlamu!
Bestie sama zhebni!
Za svúj meč jinak neručím!

ona: Tak teď pranýruješ mně,
kdysi jenom na posteli
a plný něhy chválil šílenství...

on: Děvko blíž ke mně!
Ty chceš svúj trest v posteli?
Pak dobrá, když voláš mé šílenství!

ona: Ach tolik hany, víc mi již nelze,
zbytky mých křídel byla tak křehká...
Odešel křižák, změnil se v zvíře.
Zmizela panna, zústala ponížená děvka...

on: Snad neříkalas´ pravdu, pak nečekalas dlouze
a cnost tvou si zasloužila smrtka...
Od toho dne já tolik přísahal víře,
však když pravdu uzřím jsem tolik věrolomný jako ty jsi děvka!