Nokturno.net / tvorba / dílko

I.

on: Neutíkej má bázlivá
již znáš mě kolik dní...
Tak uvěř již v čistotu mých úmyslú
a láskú v mém srdci...
Hoří pro tebe...

ona: Ach pane múj, láska je bláznívá
a jen šílenci co ve dne sní...
Leč já propadla zhoubě denních snú,
když spanilý přijels oděn v slunci...
Pak šílená jsem a šílím bez tebe!
Leč...

on: Leč?

ona: Kolikpak vínkú již bylo ti dáno do daru?
Kolikpak plakalo pro tebe pannen?
Mám-li být další z milenek
na které se zapomíná,
radši v klášter!
Radši smrt!
Smrt je milosrdenstvím bláznú.

on: Slibuji, že nikdy tě nesklamu,
tvé cnosti já jsem jen hoden!
A šílím jak ty rdíš se navenek-
tobě nevyrovná se královna, ni jiná!
Má lásko, se prober!
Bez tebe smrt!
S tebou nechť jsem i králem bláznú!

ona: Vždyť nazítří mi stejně odjedeš...
Pobíjet kacíře a vzdávat hold Bohu-
copak s tvým posláním zrovnávat se mohu?

on: Těch několik nocí se beze mně obejdeš-
slibuji že vrátím se, přísahám Bohu!
Víra má je silná, leč já ctím i touhu.

ona: Přísahals,na Boha !
Pak snad dohlédne na dva blázny.
A tohle nebude hřích...
Pak pojď ke mně nahoru- svítit nám múže měsíc jasný.

on: Noční je obloha
a měsíc je kulatý, krásný,
však při tobě by záští ztich´,
tak nech mně v něm zpatřit tvou nádheru a svíce zhasni...