Nokturno.net / tvorba / dílko

Podle kvílím zvědavostí,
suchým býlím žena kosti.
Kdy ji zočím? Kdy ji najdu?
Zotročím si lesní rajdu.

Slyše zpěvy lesní pany,
tiše v hlavě zuří běseň,
běžím touto běsní hnaný,
v říji, jako každou jeseň.

Proplétám se trnným kvítím,
Už ji tuším! Už ji cítím!
Už ji vidím v nahé kráse,
zatím o mně neví, zdá se.

Kvílení se v konec chýlí,
bude to už jenom chvíle.
Jsem úspěšný lovec vílí,
kvílení – toť cesta k víle.