18.11.08 | Jarmil Šlapálek, @, další tvorba | 2306 x | vypínač
I.
Rty ušmudlané od písně
a tváře tmavé od země,
toť voják, co psal dopis mně
z fronty, kde válčil beze mě.
Kde válčil po krk v rigolu,
strach maje coby denní chléb,
když tasil zbraň jak pikolu,
by ne on, ale jiný zheb‘.
II.
Kde první housle hraje krev
a místo tympán tuny pum,
svou melodii zaječev,
pad‘ každý sám, ač proti stům,
v tom ohňostroji šrapnelů,
byť v kraji krásných hor i vod,
chtěl sotva hájit ideu,
vždyť šlo tam hlavně o život.
antilistí žena humor vztah sex . hrůza bolest touha sen naděje strach život horor vzpomínka emoce tma marnost láska krev aa přetvářka temnota podzim erotika povídka město jen tak srdce x samota vztahy pocit haiku smrt fantasy zoufalství čas momentka mládí osud svoboda zima noc beznaděj zklamání nenávist sobota horror ... deprese vyznání poezie voľný verš pocity .. příroda smutek realita les * cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866