Nokturno.net / tvorba / dílko

I.
Rty ušmudlané od písně
a tváře tmavé od země,
toť voják, co psal dopis mně
z fronty, kde válčil beze mě.

Kde válčil po krk v rigolu,
strach maje coby denní chléb,
když tasil zbraň jak pikolu,
by ne on, ale jiný zheb‘.

II.
Kde první housle hraje krev
a místo tympán tuny pum,
svou melodii zaječev,
pad‘ každý sám, ač proti stům,

v tom ohňostroji šrapnelů,
byť v kraji krásných hor i vod,
chtěl sotva hájit ideu,
vždyť šlo tam hlavně o život.