Nokturno.net / tvorba / dílko

Věděla jsem jak to dopadne. Mám asi takovej šestej smysl. Většinou na něj dám, ale co takhle udělat výjimku? A teď tady ležím s kulkou v hlavě. Sakra, tak to jsem teda fakt nevychytala. Slyším randál, tak jdu a chci to vyřešit. Ale jak sem měla sakra vědět, že tam budou tři čínští, nekonfliktně vypadající típci? Díky kterejm tady teď ležím a přemítám co sem udělala špatně?
Ještě když mé tělo bylo teplé a já věděla co se svým životem, dělala jsem pro tajnou organizaci, která zkoumala nějaké změny v DNA. Bylo mi jedno co se tu děje. Hlavně, že jsem dělala dobře svou práci, z kterej koukal balík. To se mi jen tak nestává, že někdo vysolí takovou částku na ruku. A právě tam byl ten detail. Takovejch prachů za tři měsíce? Měla jsem si to promyslet pečlivěji.

Byla jsem něco jako bodyguard jednoho vědce, po kterým šlo docela hodně padouchů. No přiznejme si to, kdo by si do svej sbírky nepořídil vědce, kterej si umí hrát s něčí DNA? No prostě z toho čuměli hodně velký prachy. Můj svěřenec byl dost pěknýho vzezření. Říkala jsem mu Panda, protože měl pod okem dost zajímavý a jemu slušící znamínko, který se jen tak nedalo přehlédnout.

Celý 3 měsíce jsem měla stát před jeho apartmánem a hlídat ho. Říkala jsem si, žádná těžká práce. Hm, teď už v tom to kouzlo nevidím. Vyžádal si mě po přečtení mé karty. Líbil se mu můj výcvik a po pohovoru uznal, že jsem pro něj dobrá volba. Přišel mi dost sympatický, takže se mi nechtělo ani couvat. No asi by se nechtělo nikomu couvat, když mu nejsou sděleny určité nevýhody. Třeba návštěva číňanů ve dvě v noci…

Uslyšela jsem nějakej randál a tak sem vtrhla dovnitř. K mému úžasu tu byla nějaká banda třech nekonfliktně vypadajících Číňanů, kteří si přišli popovídat s Pandou. Na nic jsem nečekala a vzala si do parády prvního. Nevypadal jako těžkej cíl, takže jsem zkusila nejdřív jeho reflexi. Hodila jsem po něm nůž, který ho minul jenom o chloupek. Jeho kamarádovi se asi nelíbilo, že ho vynechávám z “konverzace“ a měl neutuchající touhu mi to oznámit. Pokusil se mi podrazit nohy, ale to mu nevyšlo. Dostala jsem se do pozice pro mě dost nevýhodné.

Nečekala jsem, že se na mě vrhnou oba a tak jsem vyzkoušela taktiku hořícího ohně. Doma bych to nezkoušela. Popadla jsem osvěžovač vzduchu a použila oheň, trochu jsem prvnímu zatopila pod poklopcem a vykopla ho z okna. Jeden je ze hry. Zbývají ještě dva. Jeden moc hyperaktivní a další ne moc nadšený ze stávající situace, ale jsem přesvědčená, že kdybych po něm vystartovala, tak že bych si asi neškrtla. Kamaráda prvního, kterého jsem ze začátku vynechávala z konverzace, mě vzal do kravaty, nebo se o to aspoň pokusil, rychlým úskokem za něj jsem mu chytla obě ruce a chtěla mu prošlápnout záda, ale asi neměl náladu na masáž a když se sklonil, tak mě nahrál třetímu a ten se se mnou opravdu nepáral. Nalítla jsem mu na hlaveň zbraně, kterou ještě před chvílí ani nedržel. Objevila se přede mnou z čista jasna. A tady se dostáváme k mojí smrti.

Ležím a koukám na tři nekonfliktně se sklánějící Číňany a Pandu. Ten jeden asi úplně z okna nevypadl, protože tu stál a hatlamatilkou něco sděloval svým kolegům. Panda si ke mně přiklekl a změřil pulz. Nevím o co tu jde, ale vypadají spíš jako kamarádi, než jako nepřátelé. Panda zbytku oznámí: „Za chvilku by to mělo účinkovat, je to takový zpomalený proces, kdy doznívá posmrtný šok. Pak by se měli všechny buňky obnovit, ale ne oživit. Za chvilku bude funkční“.

Postavil se k ostatním a já naprosto nechápala o čem tu mluví. Chvilku jsem ho ještě poslouchala: „Je to jednoduché, musíte vašemu objektu po dobu dvou měsíců píchat toto sérum, které z vás udělá otce skoro znovuzrozeného jedince.

Ha zrada, asi zase tak mrtvá nebudu. Vzali mě na sedačku a profackovávají mě. Urvu se na ně. „Kurva vo co tu do háje jde?? Mám kulku v hlavě, ale vnímala jsem každé vaše slovo? Co to tady na mě zkoušíte?“ Panda si podal ruku s třetím nekonfliktně vypadajícím Číňanem a se slovy obchod je uzavřen se rozloučili.