21.04.08 | Falllen, @, další tvorba | 2879 x | vypínač
Hledím na nespoutané moře,
na opuštěný maják do dáli,
sedím tu na skalním útesu,
vše pozoruji z povzdálí.
Sleduji mořskou hladinu,
vidím tu racky lítat,
moji jedinou rodinu,
už nemám koho vítat...
Slunce pomalu zapadá,
do ruda barví moře,
samota na mě dopadá,
umocňuje mé hoře.
Sedím tu tiše, už jen sám,
i racci mě teď opouští,
se slunce západem šli spát,
já jim tu zradu odpouštím.
Moře je temné, šumící
a vyvolává zvláštní klid,
pocit, že nejsem zas tak sám
a to mi dává sílu žít.....
hrůza marnost strach smutek zima .. zoufalství pocity krev nenávist přetvářka sex jen tak čas vzpomínka tma zklamání sen bolest život ... vztah město deprese vyznání svoboda touha povídka noc naděje . žena osud realita poezie vztahy haiku aa cesta voľný verš láska příroda smrt * fantasy antilistí sobota temnota samota horror x humor beznaděj pocit horor emoce srdce momentka les mládí erotika podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866