20.11.07 | Nemaka, @, další tvorba | 1799 x | vypínač
Jsem loďka děravá
na dně mrtvého moře,
kdo naposled zamává,
čeká ho jenom hoře.
Jsem rozbořený most
nad vyschlým říčním korytem,
jsem vybělená kost
na dně vodou rozrytém.
Jitra mě mučí,
noci mě děsí,
z mých zvadlých prsů
pijí noční běsi.
K propasti zoufalství
snášejí se z výšky
ty dětské smrtky
s vodnatými bříšky.
Jen se přitulte, mí malincí,
a zsinalými rtíky upírů
sajte mou bolest, moji andílci
s černými křídly netopýrů.
A skřehotejte tiše na měsíc
své věčné NEVER MORE
- už nikdy víc!
Nad vyschlou solnou plání
starý strom se sklání,
smečka vlků číhá ve stínu.
Už v dálce někdo úpí,
už krouží hejno supí
a smrt už připravuje hostinu.
humor sobota poezie nenávist x samota naděje povídka hrůza bolest fantasy antilistí haiku pocit podzim zima * ... marnost horor emoce voľný verš vztah .. život zklamání vyznání realita žena beznaděj pocity příroda mládí deprese osud čas erotika vzpomínka strach srdce svoboda smrt město aa momentka tma láska horror sex smutek sen přetvářka touha noc les zoufalství cesta vztahy krev jen tak temnota .
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6482
autorů: 867