20.11.07 | Nemaka, @, další tvorba | 1708 x | vypínač
Jsem loďka děravá
na dně mrtvého moře,
kdo naposled zamává,
čeká ho jenom hoře.
Jsem rozbořený most
nad vyschlým říčním korytem,
jsem vybělená kost
na dně vodou rozrytém.
Jitra mě mučí,
noci mě děsí,
z mých zvadlých prsů
pijí noční běsi.
K propasti zoufalství
snášejí se z výšky
ty dětské smrtky
s vodnatými bříšky.
Jen se přitulte, mí malincí,
a zsinalými rtíky upírů
sajte mou bolest, moji andílci
s černými křídly netopýrů.
A skřehotejte tiše na měsíc
své věčné NEVER MORE
- už nikdy víc!
Nad vyschlou solnou plání
starý strom se sklání,
smečka vlků číhá ve stínu.
Už v dálce někdo úpí,
už krouží hejno supí
a smrt už připravuje hostinu.
nenávist mládí noc krev emoce les ... realita x haiku pocit bolest antilistí samota vyznání touha láska vztahy zima temnota smrt vzpomínka voľný verš přetvářka poezie čas momentka srdce deprese pocity svoboda příroda sex žena zoufalství naděje marnost povídka jen tak * zklamání .. cesta erotika horor humor podzim sobota smutek fantasy sen vztah tma hrůza město život horror aa beznaděj osud strach .
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866