17.01.07 | Nyat, @, další tvorba | 1375 x | vypínač
Nemohu být sám.
Osudem zde zanechán.
Bez možnsoti zvednout ze země hlavu.
Se zbytkem sebeúcty v očích.
Snad by mohlo býti lépe.
Nebo snad budu neustále cítit to samé?
Nikdo mne neobejme.
A já zůstanu jediný.
První mezi zraněnými v duši.
Poslední, jenž padne níž enž končí zem.
, linkuj! 
, jagg 
mládí nenávist horor sobota zima antilistí žena touha osud naděje humor město * haiku čas temnota aa noc sex strach vyznání pocity emoce deprese erotika podzim samota smrt ... horror poezie jen tak pocit realita marnost povídka srdce beznaděj momentka zklamání zoufalství tma voľný verš přetvářka život vztahy fantasy krev vztah x . sen .. les smutek bolest svoboda láska příroda cesta vzpomínka hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867