17.01.07 | Nyat, @, další tvorba | 1313 x | vypínač
Nemohu být sám.
Osudem zde zanechán.
Bez možnsoti zvednout ze země hlavu.
Se zbytkem sebeúcty v očích.
Snad by mohlo býti lépe.
Nebo snad budu neustále cítit to samé?
Nikdo mne neobejme.
A já zůstanu jediný.
První mezi zraněnými v duši.
Poslední, jenž padne níž enž končí zem.
, linkuj! 
, jagg 
noc * jen tak beznaděj krev žena horor vztahy vyznání svoboda smutek les pocity tma voľný verš . touha erotika život město poezie sex haiku mládí zklamání srdce strach nenávist humor aa osud zima smrt samota vztah fantasy naděje čas vzpomínka .. hrůza pocit temnota povídka emoce sen láska marnost přetvářka podzim deprese zoufalství cesta momentka příroda bolest antilistí ... realita x horror sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867