Nokturno.net / tvorba / dílko

Po lesnim paloučku já v noci jsem šel,
nikdy se nedozvim zda již jsem spal či bděl.
Však ja vilu jak tančila jsem zahlédl,
lehl si do trávy a dlouho se nezvedl.

Ta víla do světla byla oděná
a má mysl v tu chvíli zastřená.
Tančila tam jak vánek v létě,
pro lásku a krásu na celém světě.

Kouzlem mou duši spoutala
a celou zpět nikdy mi ji nedala,
Já nevěděl zda plakat či se smát,
v tu chvíli jsem i život ji chtěl dát.

Pak její ledový dech mě ovanul,
a stalo se co jsem si v tu noc zamanul.
Ona volala mě a já za ní jsem šel,
a najednou již hvězdy jsem neviděl.

Ony na mně již shlížet nechtěly z nebe,
když v ruce měl jsem nůž a v mysli tebe.
To smrt přišla ke mně jak ta krásná víla mladá,
když život me opouští u ten nůž z rukou na trávu mi padá….